10 C 186/2024-32 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobkyni částku 29 687,20 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO: , IČO, ) a žalovaným byla dne 7. 9. 2012 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a dále si sjednaly poskytnutí kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. Po zrušení poskytování konktokorentního úvěru a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet dne 31. 5. 2023 se žalovaný dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. , anonymizováno, , který činil 459,59 Kč. Žalovanému byl dále na základě smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 7. 9. 2012 a dispozic ke kontokorentnímu úvěru ze dne 31. 10. 2022 poskytnut úvěrový limit ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180-ti dnů čerpání , Anonymizováno, , že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný se současně zavázal, že se neocitne v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Vzhledem k překročení povoleného úvěrového limitu žalovaným právní předchůdce žalobkyně debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 27 427,61 Kč převedl dne 26. 1. 2023 na nově otevřený úvěrový účet. Dlužnou částku nehradil žalovaný řádně a včas, proto došlo k zesplatnění celé dlužné částky dne 31. 5. 2023 a právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 29 227,61 Kč zahrnující i dlužné poplatky a smluvní pokuty. Shora uvedené pohledávky byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023 s účinností od 21. 11. 2023. Dlužné částky neuhradil žalovaný ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřila, žalovaný se taktéž k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 7. 9. 2012, dispozic ke kontokorentnímu úvěru ze dne 31. 10. 2022, všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně, upomínek ze dne 12. 3. 2023, 10. 4. 2023 a 10. 5. 2023, oznámení o zesplatnění ze dne 2. 6. 2023, výpisů z účtu a předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dne 7. 9. 2012 uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování bankovních služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit 22 000 Kč. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 29 % ročně. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180-ti dnů čerpání , Anonymizováno, , že bude na účtu mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídajícímu 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále bylo povinností žalovaného neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaný porušil své povinnosti překročením povoleného úvěrového limitu, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 27 427,61 Kč, který byl převeden dne 26. 1. 2023 na nově otevřený účet č. , č. účtu, . Ani pak žalovaný nehradil dlužnou částku řádně a včas, a proto věřitel úvěr zesplatnil k 31. 5. 2023, o čemž zaslal žalovanému sdělení dne 2. 6. 2023, dlužná částka ke dni zesplatnění činila 27 427,61 Kč a dále 1 800 Kč za zaslání tří upomínek (dne 13. 3. 2023, 11. 4. 2023 a 10. 5. 2023). Ke dni 31. 5. 2023, tj. v době převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet se žalovaný dostal také do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu, který činil 459,59 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že shora specifikované pohledávky byly postoupeny žalobkyni dne 15. 11. 2023 s účinností ke dni 21. 11. 2023. V předžalobní výzvě ze dne 27. 2. 2024 byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu pro případ jeho nezaplacení v určené lhůtě.4. Na základě shora uvedených skutkových závěrů posoudil soud smlouvu o běžném účtu žalovaného s ohledem na § 3077 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.“), kdy účet se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem; vznik této smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních právních předpisů, tj. podle původní hmotněprávní úpravy § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku podle kterého smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru soud po právní stránce posuzoval podle § 497 obchodního zákoníku, a to s přihlédnutím k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 497 obchodního zákoníku, kdy se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.5. Žalobkyně prokázala všechna tvrzení obsažená v žalobě, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyně požaduje v souladu s § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 640 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 188 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 687,20 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.