10 C 5/2024-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 32 676,29 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které měla žalovaná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 676,29 Kč zaplatit věřiteli do 20. 3. 2022. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když na shora uvedenou částku dosud ničeho neuhradila. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek. Žalovaná ke dni podání žaloby nezaplatila ničeho.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , Anonymizováno, a sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 12 676,29 Kč. Celkovou částku měla žalovaná splácet po 2 827 Kč měsíčně do 20. 3. 2022. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 209,52 %, úroková sazba byla stanovena na 12 % ročně. Částka 20 000 Kč byla právním předchůdcem žalobkyně poukázána na účet žalované. Žalovaná však svou povinnost dluh věřiteli splácet neplnila, ke dni podání návrhu neuhradila ničeho. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 30. 6. 2023 byla žalovaná žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem částka 20 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 33 929,38 Kč. Takto vysoké navýšení závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatku za poskytnutí úvěru, který byl bez bližšího odůvodnění stanoven částkou 12 676,29 Kč. Neadekvátnost výše poplatku soud dovozuje z obsahu smlouvy, kdy navýšení je označeno jako poplatek za poskytnutí úvěru specifikovaný jako náklady na zpracování žádosti klienta a servisní službu, jejímž prostřednictvím věřitel informuje klienta o splatnosti. Soud se v této souvislosti domnívá, že v rámci administrativního zpracování smlouvy a zaslání částky dlužníku nemohly vzniknou tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí, a to s ohledem na jednoduché formulářové zpracování a automatizované postupy při jeho zpracování. Z toho pak soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání takto vysokého poplatku nebylo pokrytí nákladů na poskytnutí či administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 209,52 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.6. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.7. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 20 000 Kč, a do této výše bylo žalobě vyhověno. Ve zbytku uplatněného poplatku a úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 781,56 Kč, přičemž tato částka představuje 22,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,21 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 308 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 676,29 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.