11 C 193/2024-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 605,06 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Úvěr měl žalovaný splatit v 72 měsíčních splátkách po 3 461 Kč včetně úroku ve výši 24,84 % ročně. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem deset splátek, tj. částku 34 609,94 Kč. Se splátkou splatnou dne 15. 10. 2023 se však dostal do prodlení a dále již splátky nehradil. Po zaslání upomínek žalobkyně dne 21. 3. 2024 úvěr zesplatnila a žalovanému vyčíslila k zaplacení dlužnou částku. Dle předžalobní výzvy požaduje žalobkyně úhradu částky 74 605,06 Kč, kapitalizovaného úroku, nákladů na vymáhání a nákladů na právní zastoupení věřitele. Dále požaduje i úrok z prodlení z žalované částky. Do podání žaloby neuhradil žalovaný již ničeho.Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.Z předsmluvních informací včetně splátkového kalendáře, smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , anonymizováno, a smluvních podmínek k této smlouvě včetně smlouvy o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, , potvrzení o výplatě částky 34 221 Kč a 31 279 Kč, upomínek a předžalobní výzvy včetně zesplatnění k 21. 3. 2024 je prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 80 000. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách po 2 147 Kč. Ze smluvních ujednání také vyplývá, že se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni i smluvní poplatky v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy ve výši 14 000 Kč (čl. 4.8. smlouvy), které si žalobkyně zaúčtovala ihned při sjednání úvěru. Žalovanému tak byla vyplacena pouze částka 34 221 Kč, a to bezhotovostně na jeho účet specifikovaný v úvěrové smlouvě, částka 31 279 Kč pak byla použita na umoření předchozího dluhu žalovaného u žalobkyně. Součástí smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru je sjednání doplňkové služby , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), jejíž konkrétní podmínky jsou sjednány ve smlouvě o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, , která je dle čl. III. 3.2. nedílnou součástí smlouvy o úvěru a tvoří její přílohu č. , hodnota, . Cena této služby za dobu trvání úvěru činila 94 608 Kč. Splátka za výkon této doplňkové služby ve výši 1 314 Kč měsíčně byla splatná společně s měsíční splátkou úvěru. Součástí měsíční splátky byl také úrok z úvěru ve výši 24,84 % ročně. Celková výše měsíčné splátky byla tedy 3 461 Kč. Žalobkyně žalovanému na základě shora popsané smlouvy vyplatila částku 66 000 Kč, a to po odečtení nákladů poskytovatele úvěru specifikovaných , Anonymizováno, smlouvy ve výši 14 000 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem deset splátek, tj. 34 609,94 Kč, jak vyplývá z žalobkyní požadované výše jistiny a splátkového kalendáře. Od 15. 10. 2023 dále žalovaný splátky nesplácel a žalobkyně úvěr zesplatnila k 21. 3. 2024. Dne 21. 3. 2024 byla žalovanému rovněž odeslána předžalobní výzva, kdy byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dlužné částky.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovanému poskytnuta věřitelem fakticky částka 66 000 Kč, přičemž vrátit měl včetně plateb za službu , Anonymizováno, celkem 249 192 Kč (72 x 3 461 Kč). Jedná se tedy o povinnost žalovaného vrátit téměř čtyřnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno zejména konstrukcí poplatků za doplňkovou službu , Anonymizováno, , která byla účastníky sjednána v rámci smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jejíž je nedílnou součástí. Cena této služby je neadekvátně vysoká vzhledem k obsahu možnosti poskytnutých služeb (krátkodobé přerušení či odklad splátek), což vyplývá již pouze ze zjevné skutečnosti, že cena této služby převyšuje výši poskytnutého úvěru. Služby, jejichž využití umožňuje, jsou přitom administrativně nenáročné vzhledem ke způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že by věřiteli v souvislosti s poskytnutím těchto služeb žalovanému mohly vzniknout v tomto jednotlivém případě takto vysoké náklady. Z obsahu smlouvy přitom nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků za využití doplňkových služeb nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Stejná argumentace se vztahuje také k nákladům poskytovatele úvěru specifikovaným , Anonymizováno, smlouvy, jejichž výše 14 000 Kč byla žalovanému automaticky stržena z poskytnutého úvěru.Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy žalobkyni vzniká dle smlouvy nárok na zpoplatnění zasílaných upomínek, na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů a na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 66 000 Kč, po započtení úhrady žalovaného ve výši 34 609,94 Kč se jedná o částku 31 390,06 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 31 390,06 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.