2 C 302/2024-27 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako pojišťovny vůči žalované na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalovaná dne 2. 6. 2023 v době kolem 16:45 hodin řídila v , právnická osoba, vozidlo tov. zn. Volkswagen Tiguan, reg. zn. , SPZ, , a to po , adresa, ve směru od , adresa, , přičemž způsobila dopravní nehodu. K této nehodě došlo tak, že žalovaná po odbočení do , adresa, ve směru k , adresa, , nezvládla řízení vozidla a narazila levým předním bokem vozidla do levého zadního boku vozidla tov. zn. Volkswagen Passat, reg. zn. , SPZ, , jedoucí po , adresa, ve směru od , adresa, , které je ve vlastnictví pana , jméno FO, (dále jen „poškozený“). Po této nehodě žalovaná dále pokračovala v jízdě a následně poškodila svodidla po levé straně vozovky. I přes to ve své jízdě pokračovala, až byla nakonec vypátrána a zastavena hlídkou Městské policie , právnická osoba, . Hlídka u žalované provedla dechovou zkoušku s pozitivním výsledkem, kdy u žalované byly postupně naměřeny hodnoty 1,66, 1,45 a 1,50 promile alkoholu v krvi. Žalobkyně jako pojistitel žalované následně poškozenému uhradila částku v celkové výši 409 720 Kč. Dlužnou částku pak žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z detailu o dopravní nehodě ze dne , datum, , předložené fotodokumentace a pojistné smlouvy č. , hodnota, za plně prokázané, že se dne , datum, žalovaná řídila osobního automobil tov. zn. Volkswagen Tiguan, reg. zn. , SPZ, , jehož je provozovatelem a toto vozidlo řídila pod vlivem alkoholu, jehož koncentrace v krvi činila 1,66; 1,45 resp, 1,50 ‰. Při řízení výše uvedeného vozidla došlo zaviněným jednáním žalované k této pojistné události – poškození vozidla tov. zn. Volkswagen Passat, reg. zn. , SPZ, částce 409 720 Kč skládající se z částky 279 000 Kč za totální škodu na vozidle vyplacené poškozenému a částky 38 720 Kč za náklady na zapůjčení náhradního vozidla poškozenému vyplacené žalobkyní společnosti , právnická osoba, Jak plyne z výzvy ze dne 6. 2. 2024, uplatnila žalobkyně svůj nárok na regresní náhradu vyplacené částky vůči žalované. Žalovaná do dnešního dne i přes zaslané výzvy neuhradila žalobkyni ničeho.4. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. b), písm. c) a písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o povinném ručení“) má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění; bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody; řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. Podle ust. § 2 písm. f) zákon o povinném ručení se pro účely tohoto zákona rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Dle ust. § 6 odst. 1 zákona o povinném ručení se pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle ust. § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. V dané věci žalobkyně předloženými listinnými důkazy zcela prokázala tvrzení obsažená v žalobě, unesla tak své důkazní břemeno a soud má daný skutkový stav za prokázaný. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná řídila vozidlo tov. zn. Volkswagen Tiguan, reg. zn. , SPZ, provozem tohoto vozidla způsobila dopravní nehodu, při které vznikla škoda. Žalovaná dané vozidlo řídila, přestože byla pod vlivem omamných látek, čímž porušila svou zákonnou povinnost. Způsobená škoda byla poškozenému a společnosti poskytující náhradní vozidlo poškozenému uhrazena žalobkyní, čímž došlo ke vzniku regresního nároku žalobkyně vůči žalované. Protože žalovaná jako řidič vozidla a škůdce dosud žalobkyni na dlužnou částku regresní náhrady v celkové výši 409 720 Kč neuhradila ničeho, uložil ji soud v souladu citovanými zákonnými ustanovení povinnost uhradit tuto částku tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na úroky z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tak v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 560,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 389 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 9 940 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 30 720 Kč částkou 6 451,20 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.