2 C 330/2023-31 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť žalobkyně uzavřela se žalovaným jako vydlužitelem během měsíců duben až květen 2023 prostřednictvím SMS zpráv sérii smluv o zápůjčce, na jejichž základě půjčila žalovanému částku v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal celou částku vrátit nejpozději do 2. 5. 2023. Jelikož žalovaný předmětnou částku k uvedenému datu nevrátil, vyzvala žalobkyně žalovaného předžalobními výzvami ze dne 25. 5. 2023 a 16. 8. 2023 k zaplacení dlužné částky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný přes urgence dlužnou částku žalobkyni neuhradil, na zaslanou výzvu nijak nereagoval.2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky jistiny ve výši 8 000 Kč, neboť žalovaný žalobkyni dne 24. 1. 2024 zaplatil částku 4 000 Kč a dne 26.2.2024 další 4 000 Kč, když k zaplacení došlo až po podání žaloby. Soud proto s ohledem na ust. § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) výrokem II. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. K částečnému zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednání a souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby tedy nebyl třeba.3. O nároku žalobkyně bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud má z listinných důkazů, a to zejména z komunikace prostřednictvím SMS zpráv mezi žalobkyní a žalovaným a z detailů plateb žalobkyně za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným několik smluv o zápůjčce a v jejich rámci zaslala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 24. 4. 2023 částku 1 500 Kč, dne 25. 4. 2023 částku 1 500 Kč, dne 26. 4. 2023 částku 3 000 Kč, dne 29. 4. 2023 částku 2 000 Kč, dne 30. 4. 2023 částku 1 500 Kč a dne 1. 5. 2023 částku 2 500 Kč. Z komunikace prostřednictvím SMS z 1. 5. 2023 v 14:38 pak vyplývá, že žalovaný se celou částku zavázal vrátit do 2. 5. 2023, když žalobkyni sdělil „Já to dám zítra dohromady než pojedu.. a pak to spolu ještě spočteme ať je to přesný.“ Z následné SMS komunikace jakož i předžalobních výzev ze dnů 25. 5. 2023 a 16. 8. 2023 má pak soud za prokázané, že žalovaný neuhradil před podáním žaloby na dlužné částce ničeho5. Po právní stránce byla věc dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. V dané věci z předložené SMS komunikace mezi žalobkyní a žalovaným a detailu plateb z účtu žalobkyně vyplývá, že žalobkyně postupně zapůjčila žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, kterou žalovaný v rozporu s prohlášením uvedeným v SMS komunikaci do podání žaloby ani částečně nevrátil. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnutou zápůjčku žalovaný částečně splnil až po podání žaloby, avšak dosud dluží část jistiny ve výši 4 000 Kč, a proto mu tuto povinnost uložil soud tímto rozsudkem. Úroky z prodlení, které žalobce požaduje vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu po právu podle ust. § 1970 o. z. ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2, věta druhá tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 695,60 Kč. K částečnému zpětvzetí důvodně podané žaloby totiž došlo jen pro chování žalovaného, který v průběhu řízení část dluhu zaplatil, a ve zbývající části byla žalobkyni požadovaná částka soudem přiznána. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 580 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé) a dále odměna stanovená podle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (2x částečné zpětvzetí vždy ohledně částky 4 000 Kč), tj. částka 5 160 Kč, dále paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto čtyř úkonů právní služby, tj. 1 200 Kč. a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 6 360 Kč částkou 1 335,60 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.