2 C 79/2024-25 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, z titulu neuhrazeného nájemného a záloh za služby, vyplývající z uzavřené smlouvy o nájmu bytu. Dne 31. 7. 2023 uznal žalovaný vůči žalobkyni dluh ve výši 35 100 Kč, který se zavázal uhradit ve třech splátkách po 11 700 Kč, splatných dne 4. 8. 2023, 15. 8. 2023 a 31. 8. 2023. Žalovaný však žádnou ze splátek neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2023.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. V dané věci má soud z nájemní smlouvy ze dne 12. 1. 2023 za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní, jenž byla zastoupena společnostní , právnická osoba, IČO , IČO, , platnou nájemní smlouvu ohledně bytu č. 11 na adrese , adresa, , na dobu určitou do 31. 1. 2024, ve které bylo sjednáno nájemné ve výši 9 500 Kč měsíčně a poplatky za služby ve výši 2 190 Kč měsíčně (celkem 11 690 Kč měsíčně). Z dohody o ukončení nájmu ze dne 31. 7. 2023 má soud za prokázané, že nájem byl ukončen ke dni 31. 7. 2023. Z předložené Dohody o uznání dluhu z téhož dne vyplývá, že se žalovaný zavázal vůči žalobkyni uhradit částku 35 100 Kč, jenž představuje dlužné nájemné a zálohy za služby za měsíce březen, květen, červen a červenec 2023. Z uznání dluhu ze dne 31. 7. 2023 dále plyne, že se žalovaný zavázal dlužnou částku uhradit ve třech splátkách po 11 700 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena 4. 8. 2023, druhá 15. 8. 2023 a třetí 31. 8. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2023, má pak soud za prokázané, že žalovaný neuhradil na dlužnou částku ničeho a dluží tak žalobkyni částku 35 100 Kč.4. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle ust. § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. V dané věci z předloženého uznání dluhu ze dne 31. 7. 2023 ve spojení s nájemní smlouvou ze dne 12. 1. 2023 a dohodou o ukončení nájmu ze dne 31. 7. 2023 vyplývá, že žalovanému vznikl dluh na nájemném a zálohách na služby, které za období od března 2023 do července 2023 činily částku ve výši 35 100 Kč (30 Kč + 3 x 11 690 Kč). Žalovaný přitom v rozporu s prohlášením uvedeným v uznání dluhu dosud, a to ani částečně, dlužné nájemné a zálohy za služby nezaplatil. Svoji povinnost zaplatit dlužnou částku žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky, a proto mu tuto povinnost uložil soud tímto rozsudkem. Lhůta k zaplacení dané částky plyne z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 924 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 404 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s § 6, § 7 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 2 540 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a návrh ve věci samé), dále paušální náhrada výdajů dle ust. § 13 uvedené vyhlášky po 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby. O náhradě DPH soud nerozhodoval, neboť právní zástupce žalobkyně není jejím plátcem. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.