4 C 122/2024-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení v předmětu uvedené částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, tj. společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný nesplatil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný však nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku.Podáním ze dne 7. 8. 2024 upřesnila žalobkyně žalobu a vzala ji zpět co do částky 2 005,56 Kč.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně byl uveden již v podaném návrhu, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vyplývá, že pohledávka původního věřitele přešla na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Soud tedy vycházel z toho, že aktivní legitimace žalobkyně je prokázána. Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, včetně výpisu z účtu prokázala žalobkyně, že její právní předchůdce poskytl žalovanému dne , datum, částku ve výši 20 000 Kč převodem na účet a žalovaný se zavázal splatit ji ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 115,46 % ročně. Z předložené upomínky ze dne 20. 11. 2023 je zřejmé, že dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 17 994,44 Kč, smluvního úroku ve výši 6 218,01 Kč, smluvní pokuty ve výši 232,86 Kč a poplatku za upomínku ve výši 100 Kč. Ze seznamu pohledávek pak vyplývá, že na žalobkyni byla postoupena částka ve výši 15 250,87 Kč. Dne 15. 12. 2023 byl k úhradě prve uvedených částek žalovaný vyzván předžalobní upomínkou. Podáním ze dne , datum, k výzvě soudu žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh před podáním žaloby uhradil částku 11 200 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu, smluvní úrok i na jistinu, a proto dlužná částka činí 13 245,31 Kč, namísto původně žalované částky 15 250,87 Kč.Soud věc posoudil podle § 96 odst. 1 o.s.ř., podle kterého může vzít žalobce zpět návrh na zahájení řízení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Protože žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 2 005,56 Kč, soud řízení v tomto rozsahu zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o.s.ř. přitom soud stanovisko žalovaného nezjišťoval.Dále byla věc právně posouzena podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splacením úvěru v prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představuje částka 2 252 Kč.