4 C 142/2024-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, tj. společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný nesplatil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným pak byla na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný však nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně byl obsažen již v podaném návrhu, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, . ze dne , datum, a ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vyplývá, že pohledávka původního věřitele přešla na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Soud tedy vycházel z toho, že aktivní legitimace žalobkyně je prokázána.Výpisem z bankovního účtu prokázala žalobkyně, že její právní předchůdce poskytl žalovanému dne , datum, částku ve výši 20 000 Kč. Tuto skutečnost soud ověřil dotazem na banku, která k výše uvedenému datu vedla účet, na nějž byla předmětná částka zaslána. Soudu byla dále předložena smlouva spotřebitelském úvěru, avšak tento dokument nebyl žalovaným podepsán. Dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, na kterou žalovaný nereagoval.Soud věc právně posoudil podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), který stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez právního důvodu částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný tuto částku nevrátil, a to ani na základě předžalobní upomínky. Soud tedy s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení uplatněného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jiné plnění žalobkyně nepožadovala. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představuje částka 2 252 Kč.