8 C 18/2024-32 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu č. , hodnota, v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, v , Anonymizováno, domáhal vůči žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím představující dlužné úhrady za nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu za měsíce leden 2023 až srpen 2023. Žalovaná předmětný byt užívala na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, s účinností od , datum, na dobu určitou do 15. 1. 2025. Žalovaná neplatila řádně a včas nájemné, a proto dne , datum, zaslal žalobce žalované výpověď nájmu bytu, která ji byla doručena dne 2. 1. 2023. Byt byl žalovanou dále užíván od 3. 1. 2023 až do 5. 9. 2023, čímž dluží žalobkyni částku 78 275 Kč za užívání bytu bez právního důvodu. Žalovaná na svůj dluh do současné doby neuhradila ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalobce ze dne 25. 10. 2023.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalobce i žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce ani žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z předložených listinných důkazů, a to konkrétně z nájemní smlouvy ze dne , datum, , za plně prokázané, že žalobce pronajal žalované byt č. , hodnota, na adrese , adresa, , s účinností od 16. 1. 2020 na dobu určitou do 15. 1. 2025. Z výpovědi ze dne 8. 12. 2022 doručené žalované dne 2. 1. 2023 má pak soud za prokázané, že nájemní vztah skončil k tomuto dni. Od 3. 1. 2023 do 5. 9. 2023 tak žalovaná užívala byt bez právního důvodu, jak vyplývá z rozpisu dlužných období vyhotoveného ke dni 24. 10. 2023. Z rozpisu dlužných období vyplývá výše dlužné úhrady za užívání bytu, která činí za měsíce leden 2023 až červen 2023 částku 9 107 Kč a za měsíce červenec 2023 až srpen 2023 částku 9 801 Kč měsíčně. Z vyúčtování ze dne 21. 4. 2023 dále vyplývá, že žalovaná dluží za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 za služby poskytované společně s nájmem částku 4 031 Kč. To, že žalovaná svůj dluh řádně a včas žalobci nesplnila, vyplývá z výše uvedené upomínky.4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.5. Po přezkoumání a zhodnocení všech předložených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je zcela důvodný. V dané věci žalovaná neplatila ve výše uvedených měsících žalobci jako bývalému pronajímateli za užívání bytu poté, co byl ukončen nájemní vztah a žalovaná byt přesto nadále užívala, a to bez právního důvodu. Nárok žalobce na požadovanou náhradu za užívání bytu žalovanou v období od ledna 2023 do srpna 2023 je tak zcela poprávu, když na právní posouzení tohoto žalobcem vzneseného nároku je třeba vzhledem k zásadě lex specialis derogat generali aplikovat výše citované ustanovení § 2295 o. z. a nikoli obecné ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle odborné literatury (viz Hulmák, M. a kol., Občanský zákoník VI., Závazkové právo, 1. vydání, , adresa, , , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 480) „pronajímateli v důsledku prodlevy nájemce uchází nájemné, neboť by mohl byt již v mezidobí pronajmout a inkasovat nájemné od jiného nájemce. Jeví se proto spravedlivým, aby měl pronajímatel v případě prodlení nájemce právo na náhradu ušlého nájemného od tohoto nájemce“. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud žalobci náhradu za užívání bytu v předmětném období ve výši nájemného, které by jinak žalobce jako pronajímatel účtoval jinému nájemci, tak jak vyplývá z předloženého vyúčtování, a to ani přes předžalobní výzvu nezaplatila, uložil jí soudu tuto povinnost tímto rozsudkem. Důvodným je i nárok žalobce na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaná je v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Výše úroků z prodlení je přiznána v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 914 Kč a náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.