9 C 162/2024-20 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o konsolidačním úvěru ze dne 22. 11. 2018. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 244 066 Kč, přičemž částka 174 066 Kč byla určena na splácení konsolidovaných dluhů a zbylá část byla poskytnuta jako neúčelový úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných smlouvou včetně úroku ve výši 11,9 % ročně a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak dostal se do prodlení se splácením úvěru. Žalobkyně proto ke dni 1. 7. 2023 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný. Žalovaný tak žalobkyni dlužil ke dni zesplatnění částku ve výši 180 038,80 Kč na jistině, částku ve výši 14 061,50 Kč na smluvním úroku a částku 17 570,32 Kč na úroku z prodlení, které neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 11. 2018 ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a záznamu o vysvětlení předsmluvních informací, jakož i z přehledu čerpání, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o konsolidačním úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 244 066 Kč (kdy částka ve výši 174 066 Kč byla určena na konsolidování dluhů žalovaného a zbytek byl poskytnut jako neúčelový úvěr) a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 11,9 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 975 Kč. Tento úvěr žalovaný čerpal v plné výši. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěrových splátek. Z tohoto výpisu také vyplývá výše uvedená dlužná částka požadovaná žalobkyní, když z dopisu ze dne 1. 7. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný k tomuto dni. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně uhradil toliko 207 167,22 Kč a dluží tak částku ve výši 18 038,80 Kč na jistině, částku ve výši 14 061,50 Kč na smluvním úroku a částku 17 570,32 Kč na úroku z prodlení.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému konsolidační úvěr ve výši 244 066 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a vyzvala jej k zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 180 038,80 Kč tak, jak žalobkyně požadovala, a to včetně nároku na zaplacení sjednaných úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje dle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 565,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 202 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 8 340 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 25 020 Kč částkou 5 254,20 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.