9 C 72/2024-23 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 93 324,91 Kč. Uváděla, že mezi účastníky byla dne 31. 8. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 115 192 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 766 Kč, 60. splátka představovala zbývající nesplacenou jistinu a úroky. Žalovaný však nesplácel svůj závazek řádně a včas, proto došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Na žalobkyní zaslané výzvy ani předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky žalovaný nereagoval.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise., právnická osoba, předložených listinných důkazů, a to zejména ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2021 ve spojení se Standardní informací o spotřebitelském úvěru, Úvěrovými podmínkami a Sazebníkem bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 115 192 Kč. Žalovaný se zavázal čerpat tento úvěr do 8. 9. 2021 a splatit jistinu úvěru nejpozději k 15. 8. 2026 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny. Doba trvání úvěru byla stanovena na 60 měsíců se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 14,90 % ročně, přičemž výše měsíční splátky činila 2 766 Kč. Jak je zřejmé z dokladu o čerpání, žalovaný vyčerpal částku úvěru dne 1. 9. 2021, povinen splácet vyčerpanou jistinu byl pak od 15. 10. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení, když uhradil pouze osmnáct pravidelných splátek, proto žalobkyně celý úvěr dopisem ze dne 2. 8. 2023 zesplatnila. Celková výše žalované pohledávky tak odpovídá částce 102 874,94 Kč a zahrnuje nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 90 191,10 Kč, poplatky ve výši 3 133,81 Kč, kapitalizované úroky ve výši 8 639,04 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 985,90 Kč. Dne 13. 10. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě dluhu, žalovaný na ni však nijak nereagoval.4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Věc pak byla dále posouzena i podle § 1970 občanského zákoníku, podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy podle citovaných ustanovení a v souladu se smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným návrhu žalobkyně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku představující dlužnou jistinu a dlužné poplatky. Vedle toho vyhověl rovněž návrhu na úhradu smluvních úroků, které žalobkyně požaduje pouze ve výši zákonného úroku z prodlení, i úroků z prodlení.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 734 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 14 580 Kč (1 úkon právní služby 4 860 Kč - § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 3 250,80 Kč. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 22 464,80 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení pak vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.