10 C 150/2025-23 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 30 876,96 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 31. 3. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 65 týdenních splátkách po 489 Kč. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácela řádně a včas. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila souhlas s vyhlášením rozhodnutí již v žalobě. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve spojení se smluvními podmínkami k této smlouvě má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne 31. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků úrok ve výši 9 563 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za flexibilní a komfortní splácení ve výši 3 277 Kč a poplatek za pojištění 2 405, celkem tedy poplatky včetně úroku ve výši 16 745 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet ve 65 týdenních splátkách po 489 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 28. 6. 2024. Celkem tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 31 745 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 162,48 %. Úrok byl sjednán jako pevný po celou dobu trvání smlouvy výši 86 % ročně. Žalovaná věřiteli na dluh zaplatila celkem 6 500 Kč. Dále je dle obsahu smlouvy v případě prodlení s jakoukoli splátkou, povinna žalovaná zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné částky. Žalobou uplatněná částka se skládá z dlužné jistiny poskytnutého úvěru z jistiny ve výši 12 973,24 Kč, smluvních poplatků v celkové výši 10 403,72 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, a příslušenstvím uvedeného ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 28. 2. 2025 byla žalovaná žalobkyní upomínána o zaplacení dluhu a zároveň upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem částka 15 000 Kč, přičemž žalovaná měla vrátit částku 31 745 Kč. Navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovanou a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za zpracování smlouvy a její formální administraci se žalovaná zavázala zaplatit částku 4 777 Kč. Obsah služeb, který by jí měl být za tuto částku poskytnut, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 162,48 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jejího prodlení se splácením, kdy je sjednán nárok věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Její zaplacení žalobkyně rovněž požaduje.7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.8. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 15 000 Kč, na kterou však již bylo ze strany žalované zaplaceno celkem 6 500 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 8 500 Kč s úrokem z prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.