11 C 239/2021-297 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobci se žalobou ze dne 9. 11. 2021 (petit upřesněn při jednání dne 7. 5. 2025) domáhali, jako vlastníci domu č.p. , Anonymizováno, , určení, že jsou vlastníky stavby studny na pozemku v p.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, a stavby potrubí přivádějícího vodu ze studny nacházející se na pozemku p.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , přes pozemky p.č. , Anonymizováno, a p.č.st. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , jehož umístění je určeno body číslo , hodnota, –, Anonymizováno, , uvedenými v polohovém zaměření provedeném , právnická osoba, , , adresa, , ze dne 31. 1. 2025, číslo ověření , Anonymizováno, , číslo zakázky , Anonymizováno2. Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č.j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením ze dne 11. 1. 2023, č.j. , spisová značka, žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.), že je dána aktivní a pasivní legitimace účastníků a že předmětná studna je samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním. Pro posouzení, zda je studna součástí pozemku p.č. , Anonymizováno, , nebo zda se stala příslušenstvím domu č.p. , Anonymizováno, , považoval soud za podstatné prokázat, kdy a kým byla vybudována. Žalobci však k otázce zbudování studny ničeho netvrdili, přes poučení soudu ani nenavrhli žádné důkazy, naopak uvedli důvody, proč nepovažují okolnosti vzniku studny a vodovodu za důležité. S jejich názorem soud nesouhlasil, když měl za to, že pokud není tvrzeno a prokázáno, kdo studnu a vodovod vybudoval a nabyl tak vlastnictví originárně jejich vytvořením, a za jaké se to stalo právní úpravy, nelze jednoznačně dospět k závěru, jaký byl charakter studny, jakým způsobem bylo vlastnictví k těmto věcem převáděno, zda se skutečně staly příslušenstvím domu č.p. , Anonymizováno, či příslušenstvím dalších staveb, které byly vodou ze studny zásobovány, nebo zůstaly součástí pozemku. Soud také měl za to, že i kdyby studna a vodovod byly příslušenstvím domu č.p. , Anonymizováno, a úmyslem prodávajícího bylo prodat toto příslušenství, muselo by být v kupní smlouvě výslovně uvedeno, jinak je ujednání o příslušenství neurčité. Fakticky totiž vedení od studny sloužilo nejen pro dům č.p. , Anonymizováno, , ale i pro zásobování vodou dalších objektů. Článek V. kupní smlouvy z roku 1972 dle názoru soudu I. stupně vylučuje, že bylo vůlí Jednotného zemědělského družstva , adresa, prodávat spolu s domem č.p. , Anonymizováno, potrubní vedení vedoucí ze studny a tím i studnu. Soud tedy dospěl k závěru, že na základě kupní smlouvy z roku 1972 nemohli právní předchůdci žalobců nabýt vlastnictví studny a potrubního vedení a nemohli je proto ani převést dalšími smlouvami na žalobce. Pokud jde o případné vydržení vlastnického práva ke studni a potrubí, konstatoval soud, že článek V. kupní smlouvy z roku 1972 vylučuje dobrou víru právních předchůdců žalobců, pokud jde o potrubí a tím pádem i studnu, neboť z něho vyplývá, že potrubí nebylo předmětem převodu. Subjektivní přesvědčení právních předchůdců žalobců, že jsou vlastníky studny a potrubí, nepovažoval soud pro posouzení jejich dobré víry za dostačující. Tvrzení žalobců, že další objekty byly tímto zdrojem napájené až po sjednání dohody z JZD , adresa, v roce 1984, je v rozporu s provedenými důkazy. Svědci, jejichž slyšení navrhli žalobci, se vesměs měli vyjadřovat k otázce zásobování objektu č.p. , Anonymizováno, vodou, nikoliv k otázce vlastnictví. Proto tyto důkazy nebyly prováděny.3. Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, usnesením ze dne 27. 4. 2023, č.j. , spisová značka, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že závěry okresního soudu o aktivní a pasivní legitimaci účastníků, o existenci naléhavého právního zájmu žalobců na určení jejich vlastnického práva i o tom, že předmětná studna je samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním, jsou správné, a lze z nich vycházet. Pokud jde o právní problematiku posuzování vlastnictví studně, soud prvního stupně vycházel správně z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2791/2017, podle kterého studna (je-li samostatnou stavbou ve smyslu občanského práva) zřízená v době účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811, byla součástí pozemku. Ode dne účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 přestaly být stavby součástí pozemku a k 1. 1. 1951 se tak stavba stala vlastnictvím vlastníka pozemku, na kterém byla zřízena. Podmínkou pro to, aby se z právního hlediska nově vzniklá věc stala od 1. 1. 1951 nebo později příslušenstvím jiné věci, bylo, aby k tomuto dni byly obě věci, jak hlavní, tak vedlejší (dům a studna) ve vlastnictví stejné osoby či osob, a aby vlastník obou těchto věcí je určil ke společnému užívání. Má-li však soud I. stupně za to že pokud žalobci netvrdí a neprokazují, kdo studnu a vodovod vybudoval, nelze dospět k závěru, jaký byl charakter studny, jakým způsobem bylo vlastnictví k těmto věcem převáděno, zda se staly příslušenstvím domu č.p. , Anonymizováno, či jiných staveb, nebo zda zůstaly součástí pozemků, na nichž byly zbudovány, jsou tyto závěry zčásti nesprávné a zčásti neúplné, neboť pomíjí argumentaci žalobců obsaženou v jejich podáních i příslušnou právní úpravu nabývání vlastnictví. Pokud okresní soud neprovedl žalobci navržené důkazy výslechy svědků, odepřel jim možnost prokazovat skutečnosti shora uvedené a s ohledem na jejich právní argumentaci i vlastnictví studny a vodovodu. Nesprávný je i názor soudu prvního stupně, že i kdyby byla studna a vodovod příslušenstvím domu č.p. , Anonymizováno, a úmyslem prodávajícího dle kupní smlouvy z roku 1972 bylo kupujícím prodat toto příslušenství, muselo by být v kupní smlouvě dle judikatury soudů výslovně uvedeno. Tento názor byl totiž další judikaturou Nejvyššího soudu překonán. Závěr soudu o tom, že článek V. kupní smlouvy z roku 1972 vylučuje vůli JZD prodat spolu s domem č.p. , Anonymizováno, potrubní vedení a tím i studnu, je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný, neboť záležitosti spojené s potrubím specifikovaným v článku V. kupní smlouvy nebyly předmětem dokazování. Proto i navazující závěr, že na základě kupní smlouvy nemohli právní předchůdci žalobců nabýt vlastnictví studny a potrubní vedení jakožto příslušenství předmětného domu č. p. , Anonymizováno, , je předčasný. Při závěru o „nejasnosti“ potrubí uvedeného v článku V kupní smlouvy z roku 1972 pak neobstojí ani závěr soudu, že tento článek kupní smlouvy vylučuje dobrou víru právních předchůdců žalobců pro vydržení vlastnického práva k potrubí a ke studni. Okresní soud pomíjí tvrzení žalobců o dlouhodobém užívání studny k zásobování domu č.p. , Anonymizováno, pitnou vodou z předmětné studny, k čemuž navrhli i důkazy, které však nebyly provedeny. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů zrušil a uložil okresnímu soudu, aby v dalším řízení provedl žalobci navržené výslechy svědků, případně účastníků, všechny provedené důkazy zhodnotil dle zásad § 132 o.s.ř. a vypořádal se s právní argumentací zejména žalobců k dané problematice.4. Okresní soud, vázán právním názorem nadřízeného soudu, doplnil dokazování výslechy navržených svědků. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že byla jedním z kupujících, kteří v roce 1972 koupili od , právnická osoba, , adresa, dům č. p. , Anonymizováno, . V té době tam již byl vodovod zabudovaný. Voda se brala z předmětné studny. Tu považovali za příslušenství domu. Proto se o ni starali, chodili ji čistit. Předtím v domě bydleli , jméno FO, , kteří měli malé děti a bez vody by tam nemohli být. Ti si vodu rozvedli do prvního patra. Ona sama přestala na zámeček jezdit někdy v roce 1973-74, protože se s manželem rozvedli. Neví tedy, jak to tam nyní vypadá. Nepamatuje si, že by voda vedla ještě někam jinam než do č.p. , Anonymizováno, .5. Svědek , jméno FO, uvedl, že v roce 1971 nabízelo , právnická osoba, , adresa, k prodeji budovu zámku. V té době tam byl sklad obilí. Pokud jde o vodu, pro potřeby zámku se vždy vedla tímto způsobem. Nepamatuje si, kdy se přívod vody dělal, ví však, že se dodatečně dělala přípojka vody od zámku do statku. Kdy to bylo, však není schopen říci. Statek patřil k zámku, za zemědělského družstva tam byli býci. Voda ze zámku byla vedena ještě do stájí, ani tady si nepamatuje přesně, kdy se přívod dělal, ale vzpomíná si, že byl nějaký výkop mezi zámkem a stájemi. Zda tehdy šlo o přívod vody, však neví. Z předmětné studny brali vodu pouze do zámku a do statku. Jiná možnost, než brát vodu čerpacím zařízením, které tam je pro zámek, ze studny nebyla. Pokud jde o podnikovou chatu stavebního podniku, ti si brali vodu z jiné studánky, umístěné nad touto chatou. Nebyl tam žádný přívod vody, chodili si pro ni přímo ke studánce.6. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že na zámku bydlela s rodinou v letech 1954-1974. Zásobování vodou bylo v té době stejné jako dnes. Ze studny v lese vedl vodovod přes pole do zámku a do kravína. Když začali na zámku bydlet, byl tam j