2 C 42/2025-46 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne 5. 5. 2023 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dodatkem č. 2 ze dne 14. 9. 2023 k této smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr (kontokorent), jehož limit byl sjednán ve výši 20 000 Kč a který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím daného běžného účtu. Žalovaný se zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentu a splatit jej spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný však svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedodržel, a proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 2. 1. 2025. Ke dni zesplatnění se žalovaný zároveň nacházel na svém běžném účtu v nepovoleném debetu ve výši 599,32 Kč. Ani přes opakované výzvy žalovaný do dnešního dne dlužnou částku zcela neuhradil.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k uvedené výzvě nijak nevyjádřili, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 5. 5. 2023 ve spojení s dodatkem č. 2 ze dne 14. 9. 2023 a obchodními podmínkami žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaný vyslovil svůj souhlas, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na jeho běžném účtu kontokorentní úvěr s limitem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet včetně cen a úroku ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný se však se splácením dostal do prodlení, a proto žalobkyně celý úvěr ke dni 2. 1. 2025 zesplatnila. Vedle toho se žalovaný dostal na běžném účtu do debetu ve výši 599,32 Kč. Nesplnil přitom svoji smluvní povinnost zaplatit debetní částku do pěti pracovních dnů od výzvy žalobkyně. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má tak soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni dluží částku uvedenou shora sestávající z jistiny ve výši 20 599,32 Kč a příslušenství ve formě smluvních úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2662 o. z., se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle ust. § 2664 o. z. může majitel účtu s peněžními prostředky na účtu nakládat ujednaným způsobem. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky pravidelně splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, avšak tyto své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalovaného se splácením. Žalovaný se dále ke dni zesplatnění úvěru dostal do nepovoleného debetu, který taktéž na výzvu žalobkyně neuhradil. Protože žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalovanému toto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úhradu nezaplacených poplatků za vedení účtu, jakož i na sjednané smluvní úroky, které žalobkyně částečně kapitalizovala a které požaduje v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 030 Kč. Tyto náklady představující zaplacený soudní poplatek. Náhradu hotových výdajů žalobkyně nepožadovala.