9 C 254/2025-20 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni ve výroku uvedenou částku s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2023. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou úvěrového rámce až do výše 215 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanými úroky a poplatky. Žalovaný načerpal celkem 223 000 Kč, žalobkyni uhradil toliko 97 223 Kč a ani přes opakované výzvy zbytek dlužné částky neuhradil. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr ke dni 12. 3. 2025 zesplatnila a vyzvala žalobce ke splacení celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh již neuhradil ničeho a dluží tak žalobkyni částku 203 237,91 Kč na jistině, částku 900 Kč na nákladech za vymáhání a částku 1 500 Kč na smluvních pokutách účtovaných v souladu se smlouvou. Dále žalobkyně uplatnila nárok na sjednaný úrok z úvěru ve výši 21,9 % ročně, resp. počínaje 91. dnem prodlení ve výši 12,75 % ročně, a na úrok z prodlení v zákonné výši, přičemž požadované úroky částečně kapitalizovala.2. Vzhledem k předloženým listinám, vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlas, žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2023 ve spojení s úvěrovými podmínkami a sazebníkem poplatků, jakož i ze splátkového kalendáře smlouvy, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Podle uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr, přičemž úvěrový rámec byl stanoven ve výši 220 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr prostřednictvím úvěrové karty a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,33 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 223 000 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil toliko 97 223 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 12. 3. 2025 ve spojení s podacím archem a splátkovým kalendářem má soud za prokázané, že žalovaný zbývající dlužnou částku řádně a včas nehradil, za což mu v souladu se smlouvou žalobkyně vyúčtovala smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč a celý úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni dluží částku 205 637,91 Kč sestávající z jistiny ve výši 203 237,91 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, a dále pak příslušenství žalované částky (úroky a úroky z prodlení) tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě a poskytl mu dodatečnou lhůtu k úhradě, avšak ani poté k zaplacení nedošlo.4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ust. ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 220 000 Kč, přičemž žalovaný v průběhu úvěrového vztahu načerpal částku ve výši 223 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil, když na dlužnou částku uradil toliko 97 223 Kč. Porušil tak svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výše uvedeném právním předpisu a soud mu proto uložil uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i vznesený nárok žalobkyně na smluvní pokutu, sjednaný úrok ve výši 21,9 % ročně, resp. počínaje 91. dnem prodlení ve výši 12,75 % ročně, a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje náležitě dle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 038 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 140 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 5 940 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 450 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 28 770 Kč po zaokrouhlení na celé koruny částkou 6 042 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.