9 C 268/2025-22 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytla prostřednictvím služby Zonky.cz na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 22. 11. 2021. Žalobkyně poskytla žalované dle uvedené smlouvy finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 3 000 Kč a úrokem 8,49 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 633 Kč. Žalovaná ovšem neuhradila splátku splatnou dne 15. 3. 2025, dostala se do prodlení se splácením a žalobkyně tudíž úvěr ke dni 21. 5. 2025 zesplatnila. Ke dni podání žaloby představovala pohledávka za žalovanou celkem částku 87 639,50 Kč, sestávající z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 86 639,50 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a dále z příslušenství, které je tvořeno úrokem z prodlení a smluvním úrokem který žalobkyně částečně kapitalizovala za období od 15. 2. 2025 do 20. 5. 2025 ve výši 1 605,65 Kč. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Ze smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 11. 2021 a úvěrových podmínek věřitele, které jsou její nedílnou součástí, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout prostřednictvím služby Zonky.cz žalované úvěr ve výši 120 000 Kč a závazek žalované zaplatit tento úvěr pravidelnými 84 měsíčními splátkami ve výši 2 633 Kč. Sjednané splátky byly splatné vždy k 15. dni v měsíci. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty úroky, k jejichž úhradě byl žalovaný povinen a poplatek za poskytnutí úvěru (č. , hodnota, § 1 úvěrových podmínek). Výše úroku byla sjednána v sazbě 8,49 %. Přímo ve smlouvě pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Z předloženého výpisu z účtu pak vyplývá, že žalovaná úvěr čerpala dne 23. 5. 2025 převodem na účet, který žalovaná uvedla. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila sjednané splátky úvěru řádně a včas, když po dobu trvání úvěrového vztahu uhradila pouze 112 745 Kč, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 5. 2025. Po zesplacení úvěru dále uhradila žalovaná žalobkyni dne 23. 5. 2025 částku ve výši 2 000 Kč a dne 16. 6. 2025 částku ve výši 2 633 Kč. Z předžalobní upomínky z téhož dne vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu a zároveň byl upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Ze smlouvy o úvěru jakož i výše uvedené předžalobní výzvy dále vyplývá, že Zonky je službou, jejíchž poskytovatel je žalobkyně.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaná byla vyzvána v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaná však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnila a dluží žalovanou částku včetně smluvní pokuty a příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tato uhradila. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 506 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku. Jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.