10 C 37/2026-19 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 9. 2. 2024. V této smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 96 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně úroku ve výši 24,99 % ročně v 92 pravidelných měsíčních splátkách po 2 277 Kč a uhradit poplatky dle platného ceníku. Žalovaný úvěr čerpal, s jeho splácením se však dostal do prodlení. Proto žalobkyně úvěr k 22. 1. 2025 prohlásila za okamžitě splatný. Žalovaný dosud dlužnou částku nezaplatil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Ke dni podání žaloby dluží žalovaný na jistině 101 324,30 Kč, poplatky v celkové výši 3 084 Kč, dále smluvní a zákonný úrok z prodlení.Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podané žalobě. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.V dané věci má soud z předložených listin, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 2. 2024 č. , hodnota, ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, žádostí o poskytnutí úvěru, výpisu z účtu žalovaného a přehledu čerpání za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 96 000 Kč a závazkem žalovaného splatit úvěr včetně smluvního úroku ve výši 24,99 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 377 Kč. Dle čl. 3.1 úvěrové smlouvy úroky z úvěru se stávají součástí jistiny úvěru a jsou hrazeny v rámci pravidelných splátek. Úvěr dne 9. 2. 2024 čerpal žalovaný bezhotovostně v plné výši, částka byla poukázána na jeho účet , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěrových splátek, o jejich zaplacení byl upomínán. Vzhledem k tomu, že k doplacení dlužné částky nedošlo, žalobkyně k 22. 1. 2025 prohlásila úvěr za splatný a informovala žalovaného o zesplatnění sdělením z téhož dne. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu ze dne 18. 9. 2025 neuhradil ničeho a dluží tak žalobkyni částku 101 324,30 Kč na jistině úvěru, 3 084 Kč na poplatcích, dále smluvní úrok ve výši 8 007,10 Kč kapitalizovaný za období od 23. 1. 2025 do 15. 9. 2025, běžící úrok ve výši 12 % ročně z částky 101 324,30 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 7 937,02 Kč kapitalizovaný za období od 24. 1. 2025 do 15. 9. 2025 a běžící úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 101 324,30 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení.Právně byla věc posouzena podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády.Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 96 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku, avšak tuto svoji smluvní povinnost řádně neplnil. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru, kterou však žalovaný dosud nesplnil. Soud proto žalobě na zaplacení jistiny úvěru a smluvních poplatků vyhověl, stejně jako uplatněnému nároku na zaplacení sjednaných úroků a úroků z prodlení, které byly částečně kapitalizovány k datu 15. 9. 2025. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje dle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 049,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 177 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 104 408,30 Kč sestávající z částky 5 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 250 Kč ve výši 3 622,50 Kč.