10 C 38/2026-36 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 20. 3. 2023. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 550 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných smlouvou včetně úroku ve výši 13,78 % ročně a poplatků. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak dostal se do prodlení s jeho splácením. Na poskytnutém úvěru zaplatil částku 75 678,59 Kč. Původní věřitel proto ke dni 25. 3. 2025 prohlásil celý dluh žalovaného za splatný. Žalovaný tak dlužil ke dni zesplatnění jistinu úvěru ve výši 474 321,41 Kč, poplatky ve výši 6 424 Kč a úrok smluvní i zákonný úrok z prodlení. Na tyto částky již neuhradil žalovaný ani na základě předžalobní výzvy ničeho.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, proto vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila s rozhodnutím věci bez jednání souhlas. Žalovaný se k výzvě soudu ani k žalobě nijak nevyjádřil, ačkoli mu byly doručeny dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.V dané věci má soud z předložených listin, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 3. 2023 ve spojení se sazebníkem, z platební historie, výpisu z účtu, upomínek ze dne 24. 12. 2024, 22. 2. 2025, 24. 3. 2005 a sdělení o zesplatnění ze dne 26. 3. 2005 za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 550 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 13,78 % ročně a poplatků za pojištění pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 9 398,05 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 75 678,59 Kč. Dostal se do prodlení se splácením úvěrových splátek. O jejich zaplacení byl upomínán dne 24. 12. 2024, 22. 2. 2025 a dne 24. 3. 2025. Z dopisu ze dne 26. 3. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně prohlásil celý úvěr za splatný k 25. 3. 2025. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení ze dne 25. 9. 205 včetně dokladu o jejím odeslání má soud prokázáno, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný již ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 9. 10. 2025 neuhradil ničeho a dluží tak částku ve výši 526 283,93 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 474 321,41 Kč, poplatků ve výši 6 424 Kč (3x 800 Kč za upomínky dle čl. IV. smlouvy, pojištění za období od 12/2024 do 3/2025 ve výši 3 724 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za splatný podle čl. IV. smlouvy ve výši 300 Kč), úroku kapitalizovaného do 23. 9. 2025 ve výši 18 687,86 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného do 23. 9. 2025 ve výši 26 850,66 Kč.Právně byla věc posouzena podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády.Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., podle které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 550 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, poplatků včetně poplatků za pojištění, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnil. Věřitel proto celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků dle sazebníku, kterou žalovaný dosud nesplnil. Soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě vyhověl, stejně jako uplatněnému nároku na zaplacení sjednaných úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 688,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 230 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 526 283,93 Kč sestávající z částky 10 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 610 Kč ve výši 6 848,10 Kč.