2 C 210/2025-72 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že je výlučným vlastníkem budovy bez č. p./č. ev. na pozemku parc. č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, (dále jen „pozemek parc.č. , hodnota, “) vyznačené na geometrickém plánu číslo , hodnota, –, Anonymizováno, ze dne 17. 8. 2010, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku jako budova na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (dále jen „vodárna“). Uvedla, že žalobkyně byla založena ke dni , datum, a je právním nástupcem , Anonymizováno, , adresa, . Majetek a majetková práva právního předchůdce , Anonymizováno, , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) byly převedeny na žalobkyni na základě návrhu na rozdělení majetku, finančních prostředků, ostatních práv a závazků organizací a zařízení předloženého , právnická osoba, . Z textu samotného návrhu vyplývá, že budovy a stavby byly nově vzniklým obcím rozděleny podle toho, kde stojí. Veškeré nemovitosti ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně nacházející se v katastrálních územích ve správním obvodu žalobkyně tedy byly v souvislosti s rozdělením právního předchůdce žalobkyně převedeny do jejího vlastnictví. Jak právní předchůdce žalobkyně, tak následně i žalobkyně sama po celou dobu nakládali s veškerými svými budovami a pozemky nacházejícími se v katastrálním území , adresa, , které jsou současnosti ve správním obvodu žalobkyně, jako s věcmi vlastními, tedy včetně budovy vodárny, která svým účelem odpovídá vodnímu dílu dle ust. § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001, Sb. o vodách a o změně některých zákonů (dále „vodní zákon“). Stavba vodárny byla na pozemku parc. č. , hodnota, zřízena v letech 1956–1957 a zahrnovala výstavbu čerpací stanice a čerpací nádrže o objemu 20 m³ na pozemku číslo , hodnota, (dále jen „I. etapa“). Vodovod, jehož je vodárna součástí, byl v minulosti budován občany , Anonymizováno, , adresa, v rámci tzv. akce „Z“. K I. etapě výstavby vodovodu nemá ani žalobkyně, ani vodoprávní úřad k dispozici žádné doklady. Rozhodnutím Okresního národního výboru v Táboře, odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , pak byla povolena stavba II. etapy vodovodu, kterou stavěl právní předchůdce žalobkyně na pozemcích parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a šlo o výtlačné potrubí, přečerpávací stanici a vodojem BDJ, tedy vodohospodářské stavby bezprostředně navazující na stavbu vodovodu vybudovaného v rámci I. etapy včetně vodárny. Žalobkyně v roce 2010 z důvodu intenzifikace stávající vodovodní sítě obce vypracovala projekt za účelem připojení nového vodovodního zdroje k vodovodu, jehož lokace byla vytýčena na základě protokolu o vytyčení hranice pozemků ze dne 25. 6. 2010, který vypracoval geodet , tituly před jménem, , jméno FO, . V této souvislosti byli písemně pozváni vlastníci pozemků dotčených stavbou nového vodního zdroje k seznámení s výsledkem vytyčení a původní vlastník pozemku parc. č. , hodnota, na výzvy žalobkyně nijak nereagoval. Od roku 2015 je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, žalovaný, který k navrhovanému projektu žalobkyně zaujal negativní postoj a veškeré snahy žalobkyně o narovnání vztahů k pozemku parc. č. , hodnota, a předmětné vodárně bojkotoval. Žalobkyni tedy nezbývalo nic jiného, než projekt přepracovat a připojení nového vodovodního zdroje ke stávajícímu obecnímu vodovodu řešit mimo pozemek parc. č. , hodnota, . I přesto v rámci řízení o umístění stavby žalovaný podal několik námitek, kterými se snažil realizaci projektu žalobkyně zabránit. Stavební úřad v , Anonymizováno, se s námitkami žalovaného vypořádal v odůvodnění územního rozhodnutí o umístění stavby ze dne , datum, , č. j. Meta , č. účtu, a tyto vyhodnotil jako nedůvodné. Současně s výstavbou nového vodovodního zdroje byla žalobkyní provedena obnova stávajících objektů obecního vodovodu v původní trase vybudované v rámci etapy I. a II. včetně rekonstrukce vodárny zahrnující opravu armatur, čerpadla, fasády, střechy, výměnu dveří a podobně. Stavební práce byly dokončeny v roce 2017. Za účelem zápisu vodárny do katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, bylo na žádost žalobkyně Městským úřadem , adresa, , odborem životního prostředí, vydáno dne , datum, ověření zjednodušené dokumentace - pasport stavby vodovodu I. a II. etapa v obci , adresa, . Důvodem byla mimo jiné i skutečnost, že se nedochovala kompletní dokumentace vztahující se k I. etapě výstavby vodárny. Dále bylo na žádost žalobkyně vydáno rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví zn. , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, o povolení provozování vodovodu ve vlastnictví žalobkyně, jehož součástí jsou všechny přívodní řady, včetně vodojemu s čerpací stanicí, studny a celá rozvodová vodovodní síť , adresa, . Žalobkyně v minulosti požadovala zápis vlastnického práva k vodárně do katastru nemovitostí. Katastrální úřad jí však sdělil, že k zápisu je nutno doložit souhlas vlastníka pozemku, kterým je žalovaný a žalovaný jako vlastník pozemku takový souhlas žalobkyni nikdy neudělil. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v minulosti vedena i jednání ve věci zájmu žalobkyně o koupi části pozemku parc.č. , hodnota, , konkrétně tedy o nově navrhovaný pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 19 m², na kterém je umístěna vodárna a nově navrhovaný pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře 176 m², který tvoří pozemek kolem vodárny a je částečně zastavěn stavbou podzemní čerpací nádrže vodárny, vše v k. ú. , adresa, . Žalobkyně za tím účelem nechala zpracovat znalecký posudek ze dne 26. 11. 2024, jehož zhotovitelem je , tituly před jménem, , jméno FO, . Toto ocenění stanoví obvyklou kupní cenu předmětných pozemků částkou 146,34 Kč/m2, v absolutní částce tedy 28 540 Kč. Žalovaný však opakovaně požadoval za předmětné pozemky částku ve výši 3 000 Kč za m2, tj. celkem 585 000 Kč. Částka vyčíslená žalovaným hrubě neodpovídá obvyklé ceně pozemků daného charakteru a její akceptace ze strany žalobkyně by byla zjevně porušením povinností při správě obecního majetku jednat s péčí řádného hospodáře. Žalobkyně žalovaného v dopise z 10. 3. 2025 opakovaně žádala o součinnost ve věci zápisu vlastnického práva k vodárně nacházející se na pozemku parc. č. , hodnota, a souvisejícího oprávnění z věcného břemene do příslušného katastru nemovitostí s tím, že by za zřízení věcného břemene uhradila žalovanému jednorázovou náhradu. K tomu se však žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně tvrdí, že je vlastníkem vodárny nacházející se na pozemku parc. č. , hodnota, , kterou na vlastní náklady vybudoval právní předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně nepožádal o zápis do evidence nemovitostí, avšak podle tehdejších právních předpisů vlastnická práva k nemovitostem vznikala na základě smluv, k jejichž účinnosti bylo třeba jejich registrace státním notářstvím, respektive zhotovením stavby a zápis do evidence nemovitostí byl pouze deklaratorní a ponechán na vůli vlastníka. Žalobkyně, respektive její právní předchůdce, který vodárnu vybudoval, po celou dobu nakládali s vodárnou jako s věcí vlastní, užívali vodárnu jako součást vodovodního řádu obce, zajišťovali její provoz, opravy a údržbu. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne , datum, bylo žalobkyni povoleno provozování vodovodu na pozemku parc. č. , hodnota, , jako vlastníkovi vodovodu. Žalobkyně tudíž byla a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem vodárny a tudíž oprávněným držitelem v dobré víře. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětné vodárně ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spočívá v tom, že žalovaný, ač se na jedné straně vůči žalobkyni domáhá zajištění zápisu stavby vodárny jako vlastnictví žalobkyně do katastru nemovitostí, na druhé straně odmítá v této souvislosti jí poskytnout nezbytnou součinnost, respektive svou součinnost podmiňuje úhradou finančních částek v podobě neodpovídající zákonným limitům, stanoveným pro obdobné případy. Žalobkyně současně z opatrnosti namítá nabytí svého vlastnického práva k předmětné vodárně v důsledku vydržení dle ustanovení § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), když žalobkyně resp. její právní předchůdce uvedenou vodárnu nerušeně drží a užívá nepřetržitě od jejího vzniku až dodnes, tj. po dobu delší 10 let.2. Žalovaný k věci uvedl, že neuznává nárok uplatněný v žalobě. Domnívá se, že žalobkyně není aktivně legitimována a on že není pasivně legitimován v tomto řízení. Dále podal námitku litispendence s tím, že katastrální úřad v , Anonymizováno, již od roku 2024 řeší v řízení pod č. j. , Anonymizováno, zápis předmětné zchátralé stavby na části jeho pozemku parc. č. , hodnota, do katastru nemovitostí, což je i k dnešnímu dni uvedeno na jeho listu vlastnictví. Žalovaný není