2 C 30/2026-18 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na vrácení částky ve výši 28 810 Kč, kterou žalobce uhradil žalovanému dne 17. 12. 2025, a to na základě faktury č. , Anonymizováno, . Žalovaný však sjednané dílo neprovedl a peníze nevrátil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 20. 1. 2026.2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 28 810 Kč, na úhradě úroků z prodlení a nákladů řízení však trval. Soud proto s ohledem na ust. § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) výrokem II. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, když souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby vzhledem k okamžiku zpětvzetí žaloby nebyl třeba.3. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný v soudem určené lhůtě sdělil pouze to, že částka byla v únoru žalobci poslána. Dál se nijak k výzvě soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. V dané věci má soud z žalobcem předložených listin, a to konkrétně z faktury č. , Anonymizováno, vystavené na obchodní firmu žalovaného , Anonymizováno, , Jméno žalovaného, , IČO , IČO žalovaného, ) ve spojení s potvrzením o odchozí úhradě , Anonymizováno, ze dne 16. 1. 2026, že žalobce odeslal dne 17. 12. 2025 ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 28 810 Kč. Z výše uvedené faktury se přitom podává, že účelem platby byla úhrada záloh na materiál a SDK (tj. sádrokartonové příčky) a práce ve výši 50 %. To, že žalovaný žalobci dlužnou částku řádně a včas nevrátil, vyplývá z předžalobní upomínky ze dne 20. 1. 2026. Pro úplnost pak soud konstatuje, že výše uvedené skutečnosti potvrzuje i vyjádření žalovaného ze dne 10. 3. 2026, který na výzvu soudu reagoval sdělením, ve kterým uvedl, že „částka byla už v únoru p. , jméno FO, poslána…“ Toto tvrzení doložil žalovaný screenshotem z internetového bankovnictví, kde je uvedena odepsaná částka ve výši 28 810 Kč, datum 27. 2. (bez uvedení roku) a jako příjemce je uveden žalovaný spolu s číslem účtu , č. účtu, . Z potvrzení předloženého žalobcem je pak zřejmé, že k připsání částky ve výši 28 810 Kč na účet žalobce došlo 25. 2. 2026.5. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a dále dle odst. 2 téhož ustanovení, dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 o. z se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle ust. § 1970 o. z. pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. V dané věci žalobce sice soudu nepředložil titul, ze kterého by vyplývalo, jaký byl mezi účastníky řízení uzavřen závazek, avšak z tvrzení žalobce ve spojení s vyjádřením žalovaného je dostatečně zřejmá skutečnost, že žalovaný po určitou dobu držel peněžní prostředky žalobce, aniž by k tomu měl právní důvod. Tato právní skutečnost přitom nastala nejpozději uplynutím 5denní lhůty k dobrovolnému vrácení poskytnuté částky obsažené v předžalobní upomínce žalobce. Žalovaný tudíž nevrátil na výzvu žalobce majetkový prospěch, který mu byl poskytnut, a tedy nevydal žalobci jako ochuzenému, oč se obohatil (§ 2291 odst. 1 o. z.). Jelikož žalovaný vrátil požadovanou částku až po uplynutí lhůty k dobrovolnému vrácení bezdůvodného obohacení, má žalobce nárok na zákonný úrok z prodlení. Ten soud kapitalizoval za období od 29. 1. 2026 do 25. 2. 2026, a to z částky 28 810 Kč zákonným úrokem ve výši 11,50 % ročně, celkem tedy dlužný úrok z prodlení činí částku ve výši 254, 16 Kč.7. Soud pak žalobě nevyhověl v té části, kterou žalobce požadoval po žalovaném i úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 153 Kč. Jedná se přitom pravděpodobně o omyl na straně žalobce (v podobě zdvojení identické částky), když stejnou částku požaduje i jako náhradu nákladů řízení. Pokud by tomu tak ovšem nebylo, tak podepsaný soud pro úplnost uvádí, že žalovaný tuto částku nijak nespecifikoval a není tudíž ani patrné, jaké konkrétní náklady spojené s uplatněním pohledávky žalobci vznikly. Nelze přitom zaměňovat náhradu nákladů řízení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Jedná se o dvě rozdílné kategorie, které nelze vzájemně směšovat.8. Konečně soud nepřiznal žalobci ani nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 28 810 Kč od 26. 1. 2026 do 28. 1. 2026. V dané věci nebyl prokázán důvod vzniku závazku. Žalovaný se tudíž dostal do prodlení teprve poté, co uplynulo 5 dní stanovených žalobcem k dobrovolnému plnění v předžalobní upomínce. Výše uvedená lhůta přitom mohla začít běžet až od okamžiku, kdy se předžalobní upomínka dostala do dispoziční sféry žalovaného. Žalobce přitom soudu předložil toliko doklad o odeslání předžalobní upomínky, nikoliv doklad o doručení dané výzvy. Soud tak musel přistoupit k fikci doručení dle § 573 o. z. Podle tohoto ustanovení se má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 23. 1. 2026 (třetí pracovní den od odeslání předžalobní výzvy), posledním dnem včasného zaplacení ve stanovené lhůtě pak byl den 28. 1. 2026. Od 29. 1. 2026 byl proto žalovaný v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, když co do výše žalobcem požadovaných úroků z prodlení tato nepřekračuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto zamítl žalobu v té části, kterou se žalobce domáhal zákonných úroků z prodlení od 26. 1. 2026 do 28. 1. 2026, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení neúspěšný jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 791 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 441 Kč a náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. jenž v souladu s usnesením NS ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025 činí 450 Kč za každý ze tří provedených úkonů (předžalobní upomínka, návrh ve věci samé a částečné zpětvzetí).