2 C 328/2025-54 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou v předmětu řízení s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 24. 10. 2019, na základě které mu byl následně poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 483 Kč spolu s poplatky a sjednaným úrokem. Žalovaný úvěr čerpal, dostal se však se splácením do prodlení a ani na opakovanou výzvu dlužnou částku zcela neuhradil. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr ke dni 15. 7. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh po jeho zesplatnění neuhradil již ničeho a dluží tak žalobkyni částku 41 410,40 Kč na jistině, částku 203 Kč na poplatcích za pojistné a částku 130 Kč na nákladech na vymáhání. Dále žalobkyně uplatnila nárok na úroky z prodlení v zákonné výši, které částečně kapitalizovala.2. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává. Ve svém vyjádření uvedl, že žalobkyni již uhradil 181 998 Kč, přičemž mu ovšem neúměrné sankční poplatky neumožňovaly jeho závazky včas hradit. Smlouvu o úvěru přitom považuje za absolutně neplatnou. Žalobkyně totiž řádně neposoudila jeho úvěruschopnost jako spotřebitele. V době podání žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný zaměstnán s průměrným příjmem 22 000 Kč měsíčně. Zároveň měl půjčku u jiného peněžního ústavu ve výši 150 000 Kč, platil na syna 8 000 Kč a za poplatky na bydlení ve výši přibližně 5 500 Kč. Žalovaný má za to, že v době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy nebyl schopen správně odhadnout své platební schopnosti a smlouvu uzavíral ve finanční tísni. Žalobkyně přitom jeho skutečné příjmy a nezbytné výdaje (bydlení, energie) nikterak blíže nezkoumala. Dle žalovaného žalobkyně toliko odkázala na lustraci v nebankovním registru klientských informací (dále jen „NKRI“) aniž by konkretizovala, jaká zjištění z ní učinila a dále pouze odkázala na svůj statistický model, pomocí kterého vypočítává maximální limit měsíční splátky. Žalobkyně přitom od žalovaného nežádala doložit jeho skutečné měsíční výdaje, tedy ani nedisponuje doklady, kterými by je mohla prokázat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně disponuje toliko doklady o příjmech žalovaného (pracovní smlouva, výplatní pásky), nemohla posoudit jeho celkovou ekonomickou bilanci. Stejně tak se dle žalovaného nemůže žalobkyně omezovat toliko na kritéria stanovená nařízením vlády, jako je životní či existenční minimum, ani na plošné výstupy celonárodní statistiky, neboť jejich vypovídací hodnota je pro konkrétního spotřebitele v zásadě nulová. Žalobce zároveň podal vzájemný návrh na zaplacení 81 988 Kč, neboť žalobkyni na absolutně neplatnou smlouvu uhradil ke dni podání návrhu 181 988 Kč a žalobkyně mu poskytla toliko 100 000 Kč.3. Žalobkyně k vyjádření žalovaného uvedla, že popsala způsob výpočtu maximálního limitu splátek. Dále uvedla, že ze zpráv NKRI je možné zjistit, jaké závazky žalovaný v minulosti měl, jaké současné má, kolik na existující závazky měsíčně hradí a zda se dostal do prodlení se splácením. Předchozí závazky žalovaného a měsíční splátky na ně byly přitom zjištěny a zahrnuty do výpočtu maximálního limitu splátek. Z NKRI přitom vyplývalo, že se žalovaný po dobu trvání svých přechozích závazků nedostal do prodlení s jejich splácením. Žalobkyně má tedy za to, že pokud následně došlo ke změně poměrů na straně žalovaného, nemohlo to být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalovaný přitom hradil úvěr pět a půl roku, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Žalobkyně provedla (vedle lustrace v NKRI) taktéž lustraci žalovaného v registrech SOLUS, CEE a ISIR. Ve všech těchto registrech vyplynulo, že žalovaný nemá žádný závazek po splatnosti. Žalobkyně na základě výše uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátek proto shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr.4. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména z úvěrové smlouvy ze dne 24. 10. 2019 ve spojení s úvěrovými podmínkami, jakož i ze splátkového kalendáře smlouvy, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 7. 2025 ve spojení s podacím archem a splátkovým kalendářem má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku řádně a včas nehradil a žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni dluží částku 41 410,40 Kč na jistině, částku 203 Kč na poplatcích za pojistné a částku 130 Kč na nákladech na vymáhání. Z výše uvedeného splátkového kalendáře má pak soud za prokázané, že žalovaný dosud uhradil žalobkyni za poskytnutí sumy ve výši 100 000 Kč částku celkem 181 998 Kč.5. Po právní stránce byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele Dle ust. § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 104 ZSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.6. Žalobkyně i přes poučení soudu nepředložila žádné důkazní prostředky ze kterých by vyplývalo, že si před poskytnutím úvěru ověřila skutečné výdaje žalovaného. Tento údaj je přitom nezbytný pro posouzení, zda bude žalovaný schopen dlužnou částku řádně splácet. Znalost příjmové stránky nutně nemůže vést k vytvoření komplexního závěru o majetkových poměrech úvěrovaného. Stejně tak nemůže znalost konkrétních údajů nahradit odkaz na podzákonné právní předpisy či statistická data. Za nepřiléhavý lze označit i odkaz žalobkyně na informace získané z registrů (SOLUS, CEE apod.), ze kterých plynulo, že dosud neměl žalovaný problém se splácením. Jedná se totiž o údaje mířící nutně do minulosti, které ovšem nic nevypovídají o tom, zda žalovaný bude schopen splácet i v budoucnu. Jinými slovy, nelze z dosavadní schopnosti žalovaného splácet vyvozovat, že tomu bude bez da