4 C 50/2026-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení v předmětu uvedené částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný nesplatil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaný však nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně byl obsažen již v podaném návrhu, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a jejího dodatku mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025 vyplývá, že pohledávka původního věřitele přešla na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Soud tedy vycházel z toho, že aktivní legitimace žalobkyně je prokázána. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 5. 2025 včetně výpisu z účtu prokázala žalobkyně, že její právní předchůdce poskytl žalovanému dne 30. 5. 2025 částku ve výši 20 000 Kč převodem na účet a žalovaný se zavázal splatit ji spolu s úrokem z úvěru ve výši 279,83 % ročně, přičemž smlouva byla sjednána na 12 měsíců a žalovaný měl hradit minimální měsíční splátku ve výši 5 % z jistiny spolu s úrokem. Z předložené upomínky ze dne 5. 7. 2025 je zřejmé, že žalovaný úvěr nehradil řádně a včas. Upomínkou ze dne 7. 8. 2025 právní předchůdce žalobkyně úvěr k témuž dni zesplatnil. Dlužná částka přitom sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 10 426 Kč. Náklady na vymáhání a smluvní pokutu žalobkyně nepožadovala. Dne 18. 12. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.Soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splacením úvěru v prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 522 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkem náklady řízení představuje částka 3 922 Kč.