8 C 154/2025-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplatit částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené dne , Anonymizováno, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 403 361 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných smlouvou včetně úroku ve výši 9,99 % ročně a poplatků. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak dostal se do prodlení se splácením úvěru. Žalobkyně proto ke dni 1. 12. 2024 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný. Žalovaný tak žalobkyni dlužil ke dni zesplatnění částku ve výši 410 908,87 Kč na jistině a částku 1 800 Kč na poplatcích, které neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru ze dne , Anonymizováno, ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a záznamu o vysvětlení předsmluvních informací, jakož i z přehledu čerpání, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 403 361 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 9,99 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 741 Kč. Tento úvěr žalovaný čerpal v plné výši. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěrových splátek. Z tohoto výpisu také vyplývá výše uvedená dlužná částka požadovaná žalobkyní, když z dopisu ze dne 30. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 1. 12. 2024. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil ničeho a dluží tak částku ve výši 410 908,87 Kč na jistině a částku 1 800 Kč na poplatcích.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády.5. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 403 361 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru však řádně neplnil. Žalobkyně proto v souladu s uzavřenou smlouvou vyzvala žalovaného k zaplacení celé zbývající dlužné částky, čímž žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože žalovaný žalobkyni i přes předžalobní výzvu dlužnou jistinu ve výši 410 908,97 Kč a poplatky ve výši 1 800 Kč dosud nevrátil, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Důvodným je též nárok žalobkyně na zaplacení sjednaných úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 236 Kč. Tyto náklady sestávají představující zaplacený soudní poplatek ve výši 20 636 Kč a náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ust. § 89a exekučního řádu.