9 C 50/2026-26 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne 10. 5. 2024 smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnou peněžní prostředky až do výše 200 000 Kč a žalovaný se úvěr zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,21 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek, přičemž žalobkyně požaduje úrok toliko ve výši 11,50 % ročně. Žalovaný však svůj závazek nedodržel a úvěr nesplácel řádně a včas, a proto žalobkyně prohlásila ke dni 15. 11. 2025 celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný ani poté svůj dluh nezaplatil.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z listinných důkazů, a to zejména ze smlouvy o úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne 15. 11. 2025 ve spojení s obchodními podmínkami pro ČSOB spotřebitelské úvěry, za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uvedené dny uzavřeli smlouvu o úvěru a její dodatek, na jejichž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 200 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku z úvěru ve výši 15,21 % ročně (čl. II smlouvy). Žalobkyně nicméně požaduje úrok z úvěru toliko ve výši 11,50 % ročně. Z dokladu o čerpání má soud za prokázané, že žalovaný úvěr vyčerpal v plné výši, dostal se však do prodlení se splácením. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své povinnosti a ani přes výzvy žalobkyně úvěr nesplácel, prohlásil žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr za splatný ke dni 15. 11. 2025, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 17. 11. 2025. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má soud dále za prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni částku 159 043,72 Kč na jistině, poplatky po splatnosti ve výši 2 540 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru ve výši 11 288,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 506,57 Kč, jakož i smluvního úroku ve výši 11,50 % z částky 159 043,72 Kč od 11. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 161 583,72 Kč od 11. 12. 2025 do zaplacení. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2025.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 200 000 Kč, který žalovaný zcela vyčerpal. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalovaného s dohodnutými splátkami. Protože žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalovanému toto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně dohodnuté úroky z úvěru, jakož i na smluvní úroky z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala a které požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 595Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 446 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 7 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 450 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 16 320 Kč po zaokrouhlení na celé koruny částkou 5 059 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.