3 C 249/2020-35 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím. K dané věci uvedl, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo]. Odběrné místo žalovanou bylo stanoveno na adrese [adresa]. Žalobce vyúčtoval za dodávku elektřiny od [datum] do [datum] daňovým dokladem [číslo] žalované částku 4.573 Kč s datem splatnosti dne [datum]. Dále žalované byla vyfakturována částka 2× 100 Kč daňovými doklady splatnými dne [datum] a dne [datum]. Jednalo se o poplatky za odeslání dvou upomínek žalované. Dlužné částky žalovaná do současné doby neuhradila. 2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 2079 odst. 1 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 4. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o poskytování služeb a o dodávce elektřiny, na základě níž se zavázal žalobce pro žalovanou do odběrného místa [obec a číslo] na okrese [obec] dodávat elektrickou energii. Měsíčně byla stanovena záloha ve výši 1.500 Kč. Spotřeba elektrické energie byla vyúčtována žalované daňovým dokladem s variabilním symbolem [číslo] v částce 4.573 Kč a splatností dne [datum]. Jednalo se o fakturační období od 13. 8. do [datum]. Žalovaná cenu za odběr elektřiny neuhradila. Následně byla vyzývána dne [datum] a dále na základě daňových dokladů ze dne [datum] a [datum] o úhradu částek 2× 100 Kč. Dané částky žalovaná včetně kupní ceny za dodanou energii neuhradila. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovanému ustanovení výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že žalovaná neuhradila cenu za dodávku elektrické energie v částce dlužné 4.573 Kč a poplatky za 2 upomínky zaslané žalobcem (1 upomínka á 100 Kč). V součtu dané částky činí částku dlužnou. S poukazem na výše uvedené soud uložil žalované proto dlužnou částku uhradit a pro prodlení žalované jí byla uložena také povinnost uhradit příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 6. O nákladech řízení s poukazem na procesní výsledek řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci jako zcela úspěšnému ve věci byla na nákladech řízení přiznána částka ve výši 1.489 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále tří úkonů á 200 Kč, přiznaných dle ust. § 14 b odst. 1 písm. a) a b) bod 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., tří režijních paušálů á 100 Kč dle odst. 5 písm. a) shora citovaného paragrafu shodné vyhlášky s tím, že zůstatek tvoří 21 % DPH - § 137 odst. 3 o. s. ř. 7. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalované vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.