3 C 258/2020-33 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že zjistil, že osobní automobil [anonymizována tři slova] [číslo] je v registru silničních vozidel evidován jako provozovaný s tím, že však tento neměl od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Příspěvek za provozování vozidla bez sjednaného pojištění činí částku 4.270 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva částku 300 Kč. Dané částky žalovaný do současné doby neuhradil jako provozovatel vozidla. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného dne [datum] o úhradu příspěvku za provozované vozidlo za časové období od [datum] do [datum] (122 dní) v částce 4.270 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva v částce 300 Kč. Jednalo se o vozidlo [anonymizována tři slova] [číslo]. Dané částky žalovaný neuhradil. Následně byl žalobcem dne [datum] a [datum] a právní zástupkyní žalobce dne [datum] vyzýván o úhradu dílčích dlužných částek, avšak bezvýsledně. 4. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a ust. § 1 odst. 2 a ust. § 4 odst. 1 z. č. 168/99 Sb. dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako provozovatel vozidla ve shora specifikovaném období neuhradil příspěvek za nepojištěné vozidlo v částce 4.270 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva dle § 4 odst. 4 citovaného zákona v částce 300 Kč. Proto soud uložil žalovanému uhradit dané částky a s ohledem na prodlení s úhradou těchto částek dále soud uložil žalovanému uhradit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 5. S odkazem na procesní výsledek řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) byla žalobci jako zcela úspěšnému ve věci na nákladech řízení přiznána částka ve výši 1.489 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále tří úkonů á 200 Kč, přiznaných dle ust. § 14 b odst. 1 písm. a) a b) bod 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., tří režijních paušálů á 100 Kč dle odst. 5 písm. a) shora citovaného § shodné vyhlášky s tím, že zůstatek tvoří 21 % DPH - § 137 odst. 3 o. s. ř. 6. Splatnost dlužných částek s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.