10 C 159/2021-27 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 379 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je vlastníkem domu [adresa] v ulici [obec] v [obec], ve kterém na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] pronajal žalované by [číslo] Smlouva byla sjednána na dobu od [datum] do [datum] a nadále byla v souladu s čl. VI. odst. 3 prodlužována. K ukončení nájemní smlouvy došlo v říjnu 2017. Dle nájemní smlouvy bylo nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu splatné k poslednímu dni v měsíci, za který se hradí nájemné. Žalovaná hradila stanovené platby se zpožděním nebo vůbec. Žalobce provedl vyúčtování topné sezony za rok 2017, v němž vznikl žalované nárok na vrácení přeplatku ve výši 11 857 Kč, tento závazek pak započetl na dluh na spotřebovaných službách spojených s užíváním bytu a neuhrazeném nájemném. Ke dni ukončení nájemního vztahu činil dluh na nájemném a spotřebovaných službách částku ve výši 20 879 Kč. Žalovaná dne [datum] uznala svůj dluh co do důvodu a výše a zavázala se k jeho úhradě v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, svůj dluh však uhradila pouze částečně, poslední splátku uhradila dne [datum]. Následně již na dluh žalobci nic neuhradila, k datu sepsání žaloby tak zbývá doplatit 12 379 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána právním zástupcem žalobce výzvou ze dne [datum], a dále předžalobní výzvu ze dne [datum], na žádnou z výzev žalovaná nereagovala. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z uznání závazku ze dne [datum] plyne, že žalovaná svůj závazek z titulu dlužného nájemného a záloh na služby spojené s bytem [číslo] v domě [adresa] v ulici [obec] v [obec] vůči žalobkyni uznala co do důvodu a výše. Takto uznala, že žalobci dluží za měsíce 6, 7, 8, a 9 2017 částku 20 879 Kč, za poplatek z prodlení„ … ke [datum] …“ částku 6 386 Kč a za dobu od [datum] do [datum] částku 5 117 Kč. Zároveň se zavázala dluh splácet v měsíčních splátkách po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich. Splátky žalovaná dle předloženého přehledu předpisů hradila řádně od [datum] do [datum], částku 2 000 Kč uhradila dne [datum] a částku 500 Kč dne [datum]. Z předložených listin pak dále plyne, že za spotřebované služby spojené s užíváním bytu a neuhrazené nájemné za srpen a září 2018 dlužila žalovaná celkem 11 054 Kč (2x5 527 Kč), když na tento dluh (a ve zbytku na část dluhů předchozího), byl dne [datum] započten zjištěný přeplatek ve výši 11 857 Kč vzniklý vyúčtováním ceny spotřebovaných služeb spojených s užíváním bytu v době od 1. 1. do [datum]. Předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně byla žalované zaslána s datem [datum]. 4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Soud má za prokázané, že žalovaná písemně uznala svůj dluh vzniklý z titulu neuhrazeného nájemného a záloh za služby spojené s užíváním pronajatého bytu do výše 20 879 Kč, v důsledku čehož se má za to, že dluh v době uznání trval. Žalovaná dluh uhradila pouze částečně, neuhrazeno zůstalo 12 379 Kč. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku včetně úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek, určeného dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 789,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 379 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 810 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 950 Kč ve výši 1 039,50 Kč.