10 C 229/2021-20 — Okresní soud v Tachově

1. Manželka se žalobou, podanou dne [datum], domáhala rozvodu manželství výše identifikovaného. Uvedla, že se za trvání manželství manželům nenarodily žádné děti. Manželství uzavírali poté, co jejich předchozí manželství byla rozvedena, uzavření nového svazku proto přistupovali zodpovědně a opatrně. Postupně se začaly projevovat jejich rozdílné povahy, odlišného hodnotové orientace a neslučitelné zájmy a vlivy prostředí, ve kterém se každý z nich pohyboval. Citové vazby ochladly, představy o společném soužití se rozplynuly. Manželé spolu delší dobu fakticky nežijí, nehospodaří, intimně se nestýkají a není ani předpoklad, že by se tento stav změnil. Manželka po zralé úvaze vylučuje obnovení soužití. 2. Při jednání manželka v plném rozsahu na návrhu setrvala. Manžel se k návrhu připojil a souhlasil s ním. Souhlasil s podáním návrhu s tím, že jeho jedinou podmínkou je, aby došlo k vypořádání jeho investic do majetku manželky. Popřel, že by byl vlastníkem nemovitosti určené k bydlení, momentálně je nucen bydlet v chatě na zahradě, protože musel odejít z domu manželky, ve kterém bydlel před tím. Do zvelebení této nemovitosti investoval jak své výlučné prostředky získané dědictvím, tak prostředky ve společném jmění manželů, např. výtěžek z prodeje bytu. Požaduje alespoň vypořádání toho, co do majetku manželky investoval z výlučných prostředků, např. z dědictví. Zhoršení vztahu mezi manželi přímo souvisí se získáním jeho 13 leté dcery do výhradní péče, zhruba od té doby se jejich vztahy začaly zhoršovat. Do nemovitosti manželky vložil společné i výlučné prostředky, navíc hradí šest úvěrů, které se zvelebením nemovitosti souvisí, naopak manželka má nemovitost a prakticky žádné závazky. V souvislosti s tím, že byl po určitou dobu hospitalizován, manželé zhruba před třemi lety uzavřeli dohodu o zúžení společného jmění. Ve smyslu § 757 občanského zákoníku spolu jako manželé nežijí déle než tři roky, neboť po tuto dobu bydleli v samostatných místnostech v domě manželky, kde platil nájem a hradil i veškeré náklady s bydlením spojené. V této době se už s manželkou v zásadě nestýkali, společně nehospodařili a nevedli společnou domácnost. Manželka při výslechu uvedla, že z jejího pohledu začalo manželství skřípat někdy kolem roku 2011. Problémem bylo, že manžel pracoval v [obec] a jezdil pozdě domů, v důsledku čehož občas pečovala i o manželovy děti, a k tomu se starala i o dítě své, které žilo s nimi. Manžel se naopak snažil pečovat pouze o své děti, na péči o ni a její dítě už nenašel čas. Jeho děti s ním navíc úspěšně manipulovaly a on věřil všemu, co mu o tom, co ona dělá, říkaly. Jako snaha o zlepšení se jevila změna zaměstnání, kdy manžel začal pracovat v [obec]. Zvláštní ale bylo, že prakticky po celou dobu trvání manželství si obstarával separátní bydlení, kde pak žil se svou dcerou. Pokud vůbec jezdil domů tak pouze na víkendy, a to ještě více za svým otcem než za ní. Její výhrady vůči chování jeho dcery vždy odmítal s tím, že je proti ní zaujatá. Má za to, že manželství s ní manželovi prospívalo, protože i okolí si všimlo, že se mu zvedlo sebevědomí a že rozkvetl. Manželovi to ale vadilo a snažil se tomuto jejímu působení vyhnout. Když pak začal pracovat v SRN, stav pokračoval a opět jezdil více za svým otcem než za ní. Ji prakticky ignoroval, nechtěl ji brát sebou ani na procházky a už vůbec ne na návštěvy jeho otce. Když se náhodou zdržoval ve společném bydlišti, jako rodina se maximálně najedli a pak si opět vedl vlastní život bez ní. Obecně nechtěl řešit žádné problémy, a když o nich začala ona, obvykle vybuchl a odešel. Starší dceru v jejích 16 letech nechal žít prakticky samotnou, ačkoliv manželka k tomu měla výhrady. O mladší dceru osobně pečovat musel, stejně ale většinou její výchova zůstávala na manželce. Snažila se ji vést k řádnému životu, studiu a hygieně, ale cokoliv udělala manžel považoval za nedobré. Manžel odcházel ze společného bydliště tak 2x – 3x ročně a jeho doučení mohlo trvat 1–6 měsíců. Obvykle se k manželce vrátil a pokračovali v soužití do dalšího konfliktu. Ona se vždy snažila manžela přijmout zpět a pomoci mu, on o ni nejevil žádný zájem, například když šel spát, s dcerou se rozloučil a manželce dobrou noc nedal. V průběhu manželství se dohodli, že postaví dům, což ona považovala za společný sen. Očekávala, že vzhledem k manželovu vzdělání a schopnostem administrativu s tím spojenou zvládne on a ona že se bude starat o ostatní. Když s tím nezačal, považovala za nezbytné se o stavbu začít starat sama. Opět se kvůli tomu dostali do konfliktu a manžel z bytu odešel, aniž by cokoliv konzultoval. Jí už došla trpělivost a začala dům stavět sama, byť na společném pozemku. Snažila se všechny věci konzultovat na rozdíl od manžela, který nekonzultoval nic. Zjistila například, že si 4 měsíce po svatbě zakoupil pozemek, aniž by jí cokoli o tom řekl, či se ptal. Potom co ona stavbu zahájila, manžel opět požádal o návrat. Ona opět souhlasila, dokonce své původní plány uzpůsobila tomu, aby se vytvořily prostory pro manžela i dceru, a právě na tuto změnu stavby se manžel uvolil jí přispět. V průběhu stavby, někdy v roce 2017, manžel opět odešel, po dostavění domu (v roce 2018) se vrátil. Pravdou je, že v té době prodal dům po otci, kde bydlel doposud, údajně kvůli vypořádání s jeho sestrou. Když se k ní vrátil s tím, že u ní chce opět bydlet, chtěla, aby přispíval na náklady a pomáhal kolem domu. Částkou 2 000 Kč jí skutečně přispíval, jinou pomoc ale neposkytoval, a když mu to vytkla, naštval se. Když pak manželova mladší dcera tragicky zemřela, manžela manželka vzala zpět k sobě a snažila se mu pomoci. Po cca 3 týdnech, se pět odstěhoval do podkroví a přestal s ní komunikovat a po půl roce pak i přispívat na náklady, byť dluh po dalším roce doplatil. Poté, co manžel podání návrhu na rozvod slíbil, ale nesplnil, se ona rozhodla podat návrh na rozvod. Manžel se pak pravidelně dotazoval, kdy už návrh bude podán. Komplikovanost jejich vztahu pak byla završena úmrtím mé matky. Manželovi vytýká, že se do rodinného života nechtěl zapojit, ačkoli ona rodinným životem žít chtěla. Manžel také nerespektoval její představu o úklidu a čistotě v domě. Za velký problém považovala, že když s ní měl manžel komunikovat, často z domu odcházel. Ona se mu snažila pomáhat a rozhodně nechtěla, aby společnou domácnost opouštěl. Manželství považuje za rozvrácené a neobnovitelné. Za hlavní příčinu považuji nedostatek komunikace, zájmu o rodinu a ni. Manžel při výslechu potvrdil, že ze společné domácnosti odcházel, a to proto, že je introvert. Potvrdil i to, že manželka z něj chtěla udělat něco, co není a že to chvíli i fungovalo. Pravdou je, že tehdy byl aktivnější, pracoval na vyšších pozicích a byl i v politice. První roky manželství byly pěkné, s druhou manželkou dokonce byli 3x i na dovolené. V jednom případě sebou měli i manželčina syna, když ale na dovolenou měli vzít i manželovu dceru, z dovolené sešlo. Na dotaz, proč neprosadil, že na dovolenou s dcerou pojede, uvedl, že manželce asi ani neřekl, že ji sebou chce vzít, a že se nedokázal prosadit. I v prvním manželství kvůli konfliktům odcházel z domova. Potvrdil, že mu vyhovovalo, že má druhá manželka ve všem systém a pořádek, a že spoustu věcí sama vyřídí. Ze soužití s ní odcházel proto, že na křik a opakující se stejné dotazy nedokázal opakovaně stejně odpovídat. Popřel, že by s nimi bydlela jeho mladší dcera, neboť tu prakticky po celou dobu jeho soužití s manželkou směl vídat pouze v rámci stanoveného styku. V jeho péči byla dcera jen jednou, a to když byla její matka 4 měsíce v psychiatrické léčebně. Pokud tam byla kratší dobu, starala se o dceru její babička ze strany matky a on nebyl schopen péči o dceru v té době vybojovat. Připustil, první manželka byla šmudla, a že se její výchova na dceři mohla projevit. Druhá manželka je naopak velmi puntičkářská a laxní přístup jeho dcery jí vadil. V roce 2014 zemřel manželovi otec a on se odstěhoval do domu po něm. Od roku 2015, po dohodě s ní, měl dceru ve své péči, a bydleli v domě po manželovu otci. Mladší dcera nikdy vůči druhé manželce výhrady nevyjadřovala. Říkala však, že ví, že ji současná manželka nemá ráda, ale že ví, že on a manželka jsou spolu a že ona to respektuje. Potvrdil, že ani se současnou manželkou moc nekomunikoval a odcházel od ní, na návratech se ale vždy domluvili. Potvrdil i to, že po smrti dcery se na 2 – 3 týdny vrátil do společné domácnosti k manželce. Toto soužití ukončil, když zjistil, že manželce jde více o majetek než o něj. Jeho dcera spáchala sebevraždu v srpnu a on později našel dopis na rozloučenou z května. Z toho manželka dovodila, že by se dcera zabila tak jako tak, a řekla mu, že může být rád, že se tak nestalo později, protože by jej mezi tím stála více peněz. Když uzavírali dohodu o zúžení společného jmění, měli dohodu, že kdyby se s ním něco stalo, manželka se o dceru postará. Když pak dcera zemřela, manželka mu doporučila rozchod. Později přišla s tím, že podá návrh na rozvod, pokud jí on na náklad