19 C 241/2022 — Okresní soud v Tachově

Žalobce se žalobou, podanou dne 27. 7. 2022, domáhal toho, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Uvedl, že s žalovaným dne 13. 8. 2012 uzavřel smlouvu o nájmu bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného]. Nájem skončil uplynutím doby ke dni 14. 5. 2020. Z titulu předmětného nájmu dluží žalovaný žalobci nájemné za měsíce říjen 2019 až květen 2020 v celkové výši 16 634 Kč a na vyúčtování služeb tohoto bytu za rok 2020 částku 7 818 Kč. Dále žalobce uvedl, že s žalovaným dne 20. 4. 2015 uzavřel smlouvu o nájmu bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného]. Nájem skončil uplynutím doby. Z titulu předmětného nájmu dluží žalovaný žalobci na vyúčtování služeb tohoto bytu za rok 2018 částku 8 540 Kč a za rok 2019 částku 3 917 Kč. Dohodou o uznání dluhu žalovaný uznal co do důvodu a výše dluh 36 964 Kč a zavázal se jej uhradit v dohodnutých splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dluh byl zcela zesplatněn. Výzva, aby se žalovaný k podané žalobě vyjádřil, mu byla doručena fikcí dne 29. 8. 2022. Současně byl žalovaný vyzván, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na předmětnou výzvu žalovaný nikterak nereagoval. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a jím předložených důkazů. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 14. 5. 2020 uzavřena dohoda o uznání dluhu, kde žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu. Dále byl v rámci dohody o uznání dluhu sjednán i splátkový kalendář. Celkem měl žalovaný uhradit dle dohody o uznání dluhu – splátkové dohody – částku 36 964 Kč. Dle evidence žalobkyně činí aktuální dlužná částka 36 909 Kč, s tím, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dluh dle předmětné splátkové dohody a evidence žalobkyně se stal splatným, neboť žalovaný nehradil splátky dluhu řádně a včas. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne 31. 5. 2022. Žalovaný výše uvedené nerozporoval. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanské zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný uznal ve vztahu k žalobci svůj závazek, využil možnosti sjednat jeho splácení. Zjevně však nedodržel své závazky plynoucí ze splátkové dohody (uznání dluhu), je tedy povinen dlužnou částku žalobci vrátit a uhradit i příslušenství dluhu. Jelikož tedy žalobce svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázal, soud žalobě co do základu a úroků z prodlení vyhověl. Nárok žalobce na úrok z prodlení je dán příslušným ustanovením občanského zákoníku a nařízení vlády (oba ve znění platném v době vstupu do prodlení), soud žalobci proto výrokem I. přiznal právo i na zákonný úrok z dlužné částky v odpovídající výši. Na základě výše uvedeného rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož byl žalobce zcela úspěšný, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 846 Kč, odměnu za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2x 2 580 Kč, odměnu za úkon právní služby dle § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1x 1 290 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč Celkem ve výši 9 196 Kč. Obě povinnosti uložil soud žalovanému uhradit ve smyslu § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž náhradu nákladů řízení, je žalovaný ve smyslu § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce.