19 C 335/2021 — Okresní soud v Tachově

Žalobce se žalobou, podanou dne 29. 6. 2021, domáhal toho, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Uvedl, že s žalovaným dne 6. 12. 2019 uzavřel dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal co do důvodu a výše dluh 34 908,94 Kč a zavázal se jej uhradit v dohodnutých splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dluh byl zcela zesplatněn dne 24. 3. 2021. Výzva, aby se žalovaný k podané žalobě vyjádřil, mu byla doručena fikcí dne 1. 11. 2021. Současně byl žalovaný vyzván, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na předmětnou výzvu žalovaný nikterak nereagoval. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a jím předložených důkazů. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 6. 12. 2019 uzavřena dohoda o uznání dluhu, kde žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu – závazku vůči [právnická osoba] vyplývající ze smlouvy [číslo] dále co do výše 34 908,94 Kč. Dále byl v rámci dohody o uznání dluhu sjednán dne 6. 12. 2019 i splátkový kalendář. Celkem měl žalovaný uhradit dle dohody o uznání dluhu – splátkové dohody – částku 34 908,94 Kč. Dle evidence žalobkyně činí aktuální dlužná částka 21 408,94 Kč, neboť žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dluh dle předmětné splátkové dohody a evidence žalobkyně se stal splatným ke dni 24. 3. 2021. Žalovaný výše uvedené nerozporoval. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanské zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný uznal ve vztahu k žalobci svůj závazek, využil možnosti sjednat jeho splácení. Zjevně však nedodržel své závazky plynoucí ze splátkové dohody (uznání dluhu), je tedy povinen dlužnou částku žalobci vrátit a uhradit i příslušenství dluhu. Jelikož tedy žalobce svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázal, soud žalobě co do základu a úroků vyhověl. Nárok žalobce na úrok z prodlení je dán příslušným ustanovením občanského zákoníku a nařízení vlády (oba ve znění platném v době vstupu do prodlení), soud žalobci proto výrokem I. přiznal právo i na zákonný úrok z dlužné částky v odpovídající výši. Na základě výše uvedeného rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož byl žalobce zcela úspěšný, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 857 Kč, odměnu za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč (3x 300 Kč), tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky, a příslušná DPH z posledně jmenovaných částek, ve smyslu § 137 odst. 3 občanského soudního řádu Celkem ve výši 2 309 Kč. Obě povinnosti uložil soud žalovanému uhradit ve smyslu § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž náhradu nákladů řízení, je žalovaný ve smyslu § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce.