3 C 261/2020-32 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že zjistil z registru silničních vozidel, že osobní automobil [anonymizována tři slova] je evidován jako provozovaný s tím, že provozovatelem byl žalovaný v časovém období od 12. 4. do [datum]. Za toto období však vozidlo nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo za 90 dní, kdy bylo provozováno bez pojištění, činí částku 3.150 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva částku 300 Kč. Žalovaný dané částky ani po upomínkách neuhradil. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že dne [datum] byl žalovaný upomínán žalobcem o úhradu příspěvku za provozované vozidlo [anonymizována tři slova] v časovém období 12. 4. do [datum] (to je 90 dní) v částce 3.150 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění práva v částce 300 Kč. Dané částky žalovaný neuhradil. Následně byl žalovaný žalobcem [datum], [datum] a [datum] upomínán o úhradu dlužné částky, avšak bezvýsledně. 4. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a ust. § 1 odst. 2 a § 4 odst. 1 zákona č. 168/99 Sb. dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl provozovatelem vozidla za shora uvedené časové období, aniž měl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo žalobci neuhradil, taktéž jako náklady na mimosoudní uplatnění práva, vše v částce dlužné. Proto soud uložil žalovanému uhradit dlužnou částku a s poukazem na prodlení s úhradou této částky mu dále soud uložil uhradit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 5. S poukazem na procesní výsledek řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) byla žalobci jako zcela úspěšnému ve věci na nákladech řízení přiznána částka ve výši 1.489 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále tří úkonů á 200 Kč, přiznaných dle ust. § 14 b odst. 1 písm. a) a b) bod 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., tří režijních paušálů á 100 Kč dle odst. 5 písm. a) shora citovaného paragrafu shodné vyhlášky s tím, že zůstatek tvoří 21 % DPH - § 137 odst. 3 o. s. ř. 6. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.