3 C 262/2020-82 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že původní věřitel [příjmení] [příjmení] p.l.c. se sídlem na [anonymizováno] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce s tím, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 1.500 Kč. Žalovaný měl vrátit původnímu věřiteli dané finanční prostředky s poplatkem za zpracování do [datum]. Takto se nestalo. Žalobce v tomto řízení požaduje pouze úhradu částky 1.500 Kč, když poplatek nepožaduje. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele postoupena společnosti žalobce. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná. 5. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl původní věřitel [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. žalovanému finanční prostředky ve výši 1.500 Kč za poplatek v částce 495 Kč a za smluvní úrok ve výši 401,50 % p. a. Dané finanční prostředky byly vyplaceny na účet číslo [bankovní účet]. Toto je patrno z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] (čl. 19 spisu). Žalovaný měl finanční prostředky vrátit do [datum]. Takto se nestalo. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele postoupena ve výši dlužné částky žalobci. O tomto byl žalovaný uvědoměn oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Dále byl žalovaný vyzýván právní zástupkyní žalobce dne [datum] o úhradu částky 4.534,49 Kč, bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že pohledávka původního věřitele za žalovanou ve výši dlužné částky byla platně smluvně postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit dlužnou částku uvedenou ve výroku I tohoto rozsudku a dále s poukazem na prodlení žalovaného také s úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci jako zcela úspěšnému ve věci byla na nákladech řízení přiznána částka ve výši 1.489 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále tří úkonů á 200 Kč, přiznaných dle ust. § 14 b odst. 1 písm. a) a b) bod 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., tří režijních paušálů á 100 Kč dle odst. 5 písm. a) shora citovaného paragrafu shodné vyhlášky s tím, že zůstatek tvoří 21 % DPH - § 137 odst. 3 o. s. ř. 8. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.