3 C 295/2021-81 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě dané smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli celkem částku 24 960 Kč, v níž byl započítán i souhrnný poplatek v částce 9 960 Kč, to vše splatné po týdenních splátkách 480 Kč. Dle vyjádření žalobce na úhradu závazků ze smlouvy zaplatil žalovaný částku 9 545,12 Kč. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] původní věřitel postoupil smlouvou [právnická osoba] S.á.r.l. s účinností ke dni [datum] pohledávku za žalovaným [příjmení] bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Dále na základě smlouvy ze dne [datum] věřitel SECAPITAL S.á.r.l. postoupil žalobci pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce. O tomto byl žalovaný uvědoměn přípisem ze dne [datum]. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná. 5. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž poskytl v hotovosti daný věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 9 960 Kč, to vše splatné v týdenních splátkách 480 Kč. Dle vyjádření žalobce žalovaný na závazek ze smlouvy uhradil částku 9 545,12 Kč s tím, že zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy postoupena věřiteli SECAPITAL S.á.r.l. Dále smlouvou ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce postoupena ze strany věřitele SECAPITAL S.á.r.l. žalobci. O postoupení pohledávky byl žalovaný uvědoměn oznámením původního věřitele ze dne [datum] a oznámením následujícího věřitele ze dne [datum]. Právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného dne [datum] o úhradu částky 15 414,88 Kč, avšak bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovanému ustanovení shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je specifikováno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit dlužnou částku specifikovanou ve výroku I rozsudku. Současně s ohledem na prodlení s úhradou této částky ze strany žalovaného mu byla dále uložena povinnost zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 7. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o půjčce a jejím ujednání o výši poplatku za poskytnutí finančních prostředků původním věřitelem, které je i v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zák. č. 40/64 Sb., kdy daná smlouva je z uvedeného důvodu dle ust. § 39 citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení uvedené ve výroku I tohoto rozsudku dle § 451 citovaného zákona, které je zůstatkem jistiny původně poskytnuté půjčky, kterou žalovaný nezaplatil. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastnicí a to každý z nich, byli ve věci úspěšní pouze zčásti.