10 C 185/2022-23 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 337,92 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit nejpozději do [datum]. Na základě smluv byl žalovanému postupně poskytnut úvěr ve výši 7 337,92 Kč. Své smluvní povinnosti žalovaný řádně nesplnil, ačkoli k tomu byl žalobkyní vyzýván. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 7 337,92 Kč. Postoupená pohledávka se skládá z dlužné jistiny ve výši 7 337,92 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 7 337,92 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil nic, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku řádně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce do 80 000 Kč. Ke dni [datum] (datum posledního čerpání revolvingového úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 7 337,92 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého revolvingového úvěru bylo dohodnuto splácení pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 10,5% ročně. Své povinnosti žalovaný neplnil, ačkoli jej žalobkyně vyzývala měsíčním výpisem k úhradě aktuální povinné celkové částky 13 837,40 Kč se splatností do tří dnů. V souladu s ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a sankcí plynoucích z příslušných ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků. Ke dni zesplatnění se dlužná částka skládala z jistiny 7 337,92 Kč a zákonných úroků z prodlení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s přílohou smlouvy o postoupení pohledávek. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Předžalobní upomínku zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému s datem [datum]. 4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, a že žalovaný na jejím základě prostředky i převzal. Byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek. V souladu s úvěrovými podmínkami byl žalovaný vyzván k zaplacení celé dlužné částky a v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami prohlásila žalobkyně úvěr za splatný. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předložením smlouvy o postoupení předmětné pohledávky. Žalovaný tedy nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, je proto povinen vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i zákonný úrok z prodlení. Jelikož tedy žalobkyně svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázala, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 337,92 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.