10 C 254/2022-18 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 710 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne [datum] žalovaného v souladu s § 24c zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 7 410 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je maďarským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout, a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval dle smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, uzavřené v Bratislavě dne 28. 3. 1989 a publikované pod č. 63/1990 Sb.). Dle čl. 39 smlouvy (1) Odpovědnost za škodu způsobenou mimo smlouvu se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k vzniku škody. Jsou-li škůdce a poškozený státními občany druhé smluvní strany a mají na jejím území bydliště, použije se právní řád této smluvní strany. (2) Uplatnění regresního nároku vzniklého v souvislosti s poškozením na zdraví nebo smrtí se řídí právním řádem té smluvní strany, která poskytla služby podle svých předpisů sociálního zabezpečení nebo podle jiných předpisů, které jsou právním základem pro regres. (3) K rozhodování sporů vyplývajících ze škody způsobené mimo smlouvu je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k vzniku škody nebo na jejímž území má škůdce bydliště (sídlo). Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště (sídlo) poškozený, má-li škůdce na tomto území majetek. 3. V projednávaném případě se jedná o nárok z titulu sankce za nesplnění zákonné povinnosti (sjednat povinné ručení), konkrétně k vymožení povinnosti uhradit povinný příspěvek do garančního fondu žalobce, jedná se prakticky o nárok ze škody způsobené mimo smlouvu. Ve smyslu čl. 39 odst. 1, odst. 3 citované smlouvy je proto dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k vzniku škody, a to dle právního řádu České republiky. Z výše uvedeného je patrné, že podepsaný soud má pravomoc ve věci rozhodnout. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Z výzvy ze dne [datum] se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení částky 7 410 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemá ve výše uvedeném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč, náklady uplatnění činily 300 Kč. Totéž prokazuje upomínka ze dne [datum] a ze dne [datum], kde jsou navíc též uplatňovány náklady na vymáhání v žalobě požadované výši. Doručenkou zaslanou na adresu žalovaného bylo prokázáno, že výzva k zaplacení k úhradě zákonného příspěvku se do jeho dispoziční sféry dostala dne [datum]. 6. Podle ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Dle stejného ustanovení se výše příspěvku určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. Při zjišťování údajů podle odstavců 1 a 2 vychází [anonymizováno] z porovnání údajů podle § 15 odst. 3 (prováděného Ministerstvem dopravy). 7. Soud má za prokázané, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a že vozidlo nemělo ve výše uvedeném období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobě jakožto důvodné vyhověl, když výše denní sazby odpovídá bodu 3 přílohy k výše uvedenému zákonu. Žalobkyni přiznal rovněž náklady na uplatnění a vymáhání a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 710 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.