10 C 35/2022-26 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne [datum], domáhá rozhodnutí, kterým by soud s účinností od [datum] zrušil její vyživovací povinnost k žalovanému. Tvrdí, že jí žalovaný zaslal pracovní smlouvu a že jí sdělil, že od ledna 2022 nebude od ní výživné požadovat. Žalovaný je tedy zaměstnán a schopen sám sebe živit. Dle tvrzení žalobkyně bylo výživné vyměřeno naposledy rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], a to částkou 3 500 Kč měsíčně. Rozsudek měl nabýt právní moci dne [datum]. 2. K ústnímu jednání nařízenému na den [datum] se žalovaná nedostavila poté, co dne [datum] požádala o omluvu neúčasti ze zdravotních důvodů a o projednání návrhu bez její přítomnosti. Uvedla, že na podaném návrhu trvá, náklady„ neúčtuje“. Se synem má být domluvena, že ten se k jednání dostaví a s návrhem bude souhlasit. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, byť byl o jeho konání vyrozuměn předvoláním, které bylo vloženo do jeho poštovní schránky na adrese [adresa žalovaného], dne [datum], a o jeho konání dle sdělení žalobkyně byl informován. V souladu s tímto stanoviskem proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodl na základě důkazů, které jsou obsaženy ve spisu. 3. Žalobkyně předložila soudu fotokopii pracovní smlouvy ze dne [datum], uzavřenou mezi F – [anonymizováno] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným, dle které je žalovaný od [datum] do [datum] u této společnosti zaměstnán s tím, že pokud do uplynutí sjednané lhůty žádná ze stran neoznámí druhé, že tvá na ukončení pracovního poměru, nebo pokud nedojde k jinému ukončení pracovního poměru,„ … má se za to, že pracovní poměr … pokračuje jako pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou.“. Dle smlouvy činil nástupní plat žalovaného 111 Kč z hodiny + pohyblivé složky. Dle zprávy OSSZ Tachov ze dne [datum] je žalovaný od [datum] dosud zaměstnán u [anonymizováno] – [anonymizováno] s.r.o., [IČO]. 4. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků. Dle § 911 téhož zákona výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 5. Soud vyzval žalovaného dle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), aby se k žalobě vyjádřil ve lhůtě 30 dní od data doručení výzvy. Usnesení bylo žalovanému na adresu [adresa žalovaného], doručeno dne [datum], nikoli však do vlastních rukou. Žalovaný na ně nereagoval, do třiceti dnů poté ani ve dnech následujících vyjádření ve věci nezaslal a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Ani k jednání se žalovaný nedostavil, návrhu neodporoval. Z provedeného dokazování plyne, že nejméně od [datum] je žalovaný jakožto z výživného oprávněný schopen sám se živit, a že tedy došlo ke změně poměrů, se kterou občanský zákoník a contrario spojuje zánik vyživovací povinnosti žalobkyně jakožto osoby povinné. Soud proto, i s ohledem na poučení, kterého se žalovanému dostalo, výrokem I. žalobě vyhověl v plném rozsahu a to od data navrženého žalobkyní, tedy s účinností od [datum]. 6. Tímto rozhodnutím byl pak změněn rozsudek [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] ve výroku o výživném, a tuto skutečnost soud výrokem II. deklaroval. 7. Žalobkyně byla se svým návrhem úspěšná, měla by proto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení. Soud žádnému z účastníků výrokem III. náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádnému z nich zjevné náklady nevznikly.