3 C 267/2022-37 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], IČ 25 62 13 51 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za poskytnutí finančních prostředků se zavázal žalovaný uhradit právnímu předchůdci žalobce celkem částku 24 600 Kč, to vše bylo splatné v pravidelných týdenních splátkách ve výši 615 Kč. Žalovaný závazky ze smlouvy nehradil řádně a včas. [příjmení] pouze částku 1 200 Kč. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] původní věřitel [právnická osoba], postoupil pohledávku [právnická osoba] S.a.r.l. s účinností ke dni [datum]. Dále na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným ze [právnická osoba] S.a.r.l postoupena žalobci a to s účinností ke dni [datum]. Žalovaný na pohledávku již ničeho neuhradil. O zaplacení byl upomínán, avšak bezvýsledně. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná. 5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] IČ 25 62 13 51 uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v hotovosti v den uzavření smlouvy ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 9 600 Kč, to vše splatné v týdenních splátkách 615 Kč. Dle vyjádření žalobce žalovaný na úhradu závazku z dané smlouvy zaplatil pouze částku 1 200 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele ve výši 23 400 [právnická osoba] S.a.r.l. se sídlem v [anonymizováno]. Původní věřitel [právnická osoba] tuto skutečnost oznámil žalovanému dne [datum]. Dále na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena ve výši 23 400 Kč žalobci. O tomto byl žalovaný uvědomen [právnická osoba] S.a.r.l. dne [datum]. Žalovaný byl upomínán dne [datum] právním zástupcem žalobce o zaplacení dlužné částky ve výši 23 400 Kč, avšak bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu, dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit částku ve výši 13 800 Kč a s ohledem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalovanému zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení z dané částky tak, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že účtování úroku z prodlení a jeho výše vychází z ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když výši reposazby stanovuje [ulice] národní banka. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, byl návrh žalobce zčásti zamítnut. Zde soud vychází ze znění smlouvy o půjčce a jejím ujednání o poplatku souvisejícího s poskytnutím finančních prostředků žalovanému, které je v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 občanského zákoníku číslo 40/64 Sb. s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu ve smyslu ustanovení § 39 citovaného zákona zcela neplatná. Proto by žalobci příslušelo pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 citovaného zákona, následně však postoupené žalobci. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odstavec 2) o. s. ř., kdy žalobci s poukazem na procesní výsledek řízení, byla na nákladech řízení přiznána částka ve výši 2 072 Kč z původní částky 2 252 Kč za stavu, kdy žalobce byl úspěšný ve věci z 92 %. Původní částka na nákladech řízení ve výši 2 252 Kč představovala zčásti zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále 3 úkony á 300 Kč, účtované dle § 14 b odst. 1 písm. a) a b) bod 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., 3 režijní paušály á 100 Kč dle odst. 5 písm. a) shora citovaného paragrafu shodné vyhlášky s tím, že zůstatek tvořilo 21% DPH - § 137 odst. 3 o. s. ř.. 9. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení, vymezených ve výroku I. rozsudku, byla žalovanému stanovena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř..