3 C 281/2022-18 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal o zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému jako synovi. K dané věci uvedl, že přispívá na výživu žalovaného částkou 1 500 Kč měsíčně dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 8. 10. 2020 č. j. 13 P 100/2006-261. Matka žalovaného mu však poslala SMS zprávu, že výživné na syna nemá od října 2022 platit s tím, že nezletilý dovršil 18 let a nebude studovat, bude pracovat. 2. Účastníci se z ústního jednání ve věci omluvili. 3. Žalovaný písemně k dané věci sdělil, že v dohledné době a to minimálně po dobu jednoho roku nebude studovat a z toho důvodu nebude nárokovat po žalobci výživné. Pokud by se stav změnil, tak bude písemně informovat žalobce. Žalovaný souhlasil s tím, aby bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. 4. Dle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 5. Dle ustanovení § 911 shora citovaného zákona, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Zákonným kritériem pro určení neschopnosti sám se živit je zjištění, že žalovaný nedisponuje žádným vlastním příjmem nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby anebo výnos z majetku, který mu patří, nedostačuje pro úhradu jeho osobních potřeb. 6. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že naposledy o výživném pro žalovaného bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. 13 P 100/2006-261 a 12 P a Nc 225/2020 ze dne 8. 10. 2020 s právní mocí dne [datum]. Soud tehdy schválil dohodu rodičů, dle níž se žalobce zavázal na výživu tehdy nezletilého žalovaného od [datum] platit částku 1 500 Kč měsíčně a zaplatit dluh na výživném v částce 1 500 Kč. Citovaným rozsudkem byla také zrušena s účinností od [datum] vyživovací povinnost prarodičů [jméno] a [jméno] [příjmení] k žalovanému, kteří původně platili na výživném částku 1 000 Kč měsíčně. V době rozhodnutí soudu byl žalovaný nezletilý, neměl k dispozici žádný příjem. Nyní žalovaný soudu písemně sdělil, že nebude studovat a nebude nárokovat po žalobci výživné. Z tohoto je patrno, že se žalovaný bude živit sám, tzn. obstarávat si finanční prostředky k obživě. 7. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Důvodem je ta skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který je již zletilý, nebude nadále studovat, tzn. finanční prostředky k obživě si bude zajišťovat prací. Tzn. bude schopen sám se živit. Proto soud rozhodl tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému s účinností od [datum] zrušil. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce s poukazem na procesní výsledek řízení náhradu nákladů řízení nepožadoval.