10 C 182/2023-17 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 119 293,78 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník poplatků. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 139 681 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit v měsíčních splátkách po 2 232 Kč. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání a žalobce proto zaslal žalovanému oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum] a vyzval jej k úhradě splatné částky. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 114 493,78 Kč a poplatků ve výši 4 800 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni [datum] ve výši 11 111,04 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni [datum] ve výši 2 828,84 Kč. Žalovaný neuhradil nic, a to ani na základě zaslané předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 39 681 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou, a to včetně smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaný z tohoto účtu neuhradil celkem částku 114 493,78 Kč. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum] a dále pak výzva žalovanému, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 132 262,02 Kč. 4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Soud má za prokázané, že žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru do výše 139 681 Kč a žalovaný byl oprávněn čerpat finanční prostředky tak, že část úvěru byla použita na úhradu stávajících závazků žalovaného a případná zbývající část převodem na bankovní účet žalovaného. Byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 téhož zákona a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek. V souladu s úvěrovými podmínkami žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky a v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, je povinen vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i smluvní sankce žalobkyní vyčíslené. Jelikož tedy žalobkyně svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázala, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 278 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 772 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 119 293,78 Kč sestávající z částky 5 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 600 Kč ve výši 3 906 Kč.