10 C 364/2022-30 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 646 453,68 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí jsou Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, Sazebník a Podmínky. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 588 173 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr zaplatit v měsíčních splátkách po 8 172 Kč. Ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání a žalobkyně proto zaslala žalované oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum] a vyzval ji k úhradě splatné částky. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 644 653,68 Kč, poplatků v celkové výši 1 800 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 8,25% ročně počítaného z aktuální jistiny úvěru do [datum] kapitalizovaného částkou 33 830,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení do [datum] kapitalizovaného částkou 35 177,42 Kč, smluvního úroku 8,25% ročně z částky 644 653,68 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 8,50% ročně z částky 644 653,68 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná neuhradila nic, a to ani na základě zaslané předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované úvěr ve výši 588 173 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou, a to včetně smluvního úroku ve výši 10,9% ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou. Z výpisu z úvěrového účtu žalované vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaná z tohoto účtu neuhradila celkem částku 644 653,68 Kč. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum] a dále pak výzva žalované, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 646 776 Kč. 4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Soud má za prokázané, že žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru do výše 588 173 Kč a žalovaná byla oprávněna čerpat finanční prostředky tak, že část úvěru byla použita na úhradu stávajících závazků žalované a případná zbývající část převodem na bankovní účet žalované. Byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 téhož zákona a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek. V souladu s úvěrovými podmínkami žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky a v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami prohlásila úvěr za splatný. Žalovaná nedodržela své závazky plynoucí ze smlouvy, je povinna vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i smluvní sankce žalobkyní vyčíslené. Jelikož tedy žalobkyně svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázala, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 515 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25 859 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 646 453,68 Kč sestávající z částky 10 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 600 Kč ve výši 7 056 Kč.