19 C 90/2023-20 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 23. 4. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do dne 30. 9. 2021, kdy byla smlouva [číslo] ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu [anonymizována čtyři slova] měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení - Set-top box/CA Modul, sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ technické zařízení“). Toto technické zařízení, které žalovaný od žalobkyně převzal, což stvrdil svým podpisem na smlouvě, v rozporu se svými povinnostmi žalovaný žalobkyni po ukončení smlouvy nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni dle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení. Žalovaný ani na základě upomínky své závazky nesplnil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin plyne, že smlouvou [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 23. 4. 2019 se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. V rámci poskytovaných služeb poskytla žalobkyně žalovanému technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a žalovaný se za tyto služby zavázal hradit sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši podle příslušného platného ceníku. Ze Zvláštních podmínek pro službu [anonymizována čtyři slova] plyne, že žalovaný je povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy [číslo] vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení. Z výzvy ze dne 11. 10. 2021 vyplývá, že Smlouva [číslo] byla ukončena dne 30. 9. 2021 a že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení. 4. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě zajišťovala žalobkyně žalovanému v období od 23. 4. 2019 do 30. 9. 2021 služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Za tímto účelem žalovaný od žalobkyně, oproti podpisu na smlouvě, převzal pronajaté technické zařízení Set-top box/CA Modul. Toto zařízení měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smluvního vztahu vrátit žalobkyni, tuto svou smluvní povinnosti však nesplnil a zařízení nevrátil. Jelikož tedy žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze zmíněné smlouvy, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu v částce 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil žalovanou částku, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i právo na úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.