10 C 130/2024-20 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 30 123,54 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 23. 8. 2022 byla mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v , Anonymizováno, pod c. , tel. číslo, (, Anonymizováno, ), jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen jako „Právní předchůdce žalobce“), uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva"). Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží za kupní cenu ve výši 28 990 Kč. Peněžní prostředky byly Právním předchůdcem žalobce poukázány na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit se sjednaným úrokem ve výši 9,45 % ročně, a celkovou částku 36 072 Kč uhradit v 36 měsíčních splátkách po 1 002 Kč, z čehož částka ve výši 928 Kč představovala anuitní splátku úvěru a částka ve výši 74 Kč představovala platbu pojistného, počínaje 17. 9. 2022. Žalovaný se dostal s úhradou jistiny úvěru splacením závazku do prodlení, právní předchůdce žalobce využil svého smluvního oprávnění a úvěr v rámci přípisu s názvem „Odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, “ prohlásil ke dni 31. 7. 2023 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl právní předchůdce žalobce oprávněn po žalovaném dle čl. VI, popř. čl. VII odst. 8 Žádosti požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Žalovanému tak dle smlouvy vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalobce nárokuje smluvní pokutu za období od 24.7.2023 do 25.1.2024 ve výši 4 687,23 Kč. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně zasílány upomínky, na které žalovaný nereagoval. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2023. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 27 735,44 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 25 463,31 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 944,13 (z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 436,31 Kč v sazbě 9,45 % ročně od 9. 3. 2023 do 31. 7. 2023), nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 370 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 185 Kč, nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 800 Kč dle čl. V., popř. čl. VI, popř. čl. VII odst. 8 Žádosti (za odeslání dopisu Odstoupení od úvěrové smlouvy ve výši 600 Kč a za upomínku k úhradě dlužné splátky částku ve výši 100 Kč). Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení v sazbě určené datem zesplatnění závazku, a to za období od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1. 8. 2023 do zaplacení, a to z postoupené jistiny ve výši 25 436,31 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právnímu předchůdci žalobce, tím i žalobci, dle čl. V., popř. čl. VI, popř. čl. VII odst. 8 Žádosti, nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smluvní pokuta byla na žalobce postoupena ve výši 185 Kč, žalobce nicméně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 25 436,31 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 24. 7. 2023 do 25. 1. 2024, celkem ve výši 4 687,23 Kč. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ode dne podání žalobního návrhu žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ze shora vypočtené smluvní pokuty, a to do zaplacení. Dne 11. 1. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 1. 9. 2022 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 28 990 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jej se smluvním úrokem ve výši 9,45 % s pojištěním schopnosti splácet, to vše v 36 měsíčních splátkách po 1 002 Kč. Přípisu s názvem „Odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, “ ze dne 27. 6. 2023 prohlásil předchůdce žalobce ke dni 31. 7. 2023 za splatný a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 27 736,- Kč složené z 5 010 Kč (dlužných měsíčních splátek úvěru), 21 741 Kč (úvěrové jistiny splatné ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy), 185 Kč (smluvní pokuty za prodlení), 800 Kč (náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku). Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 s účinností k 21. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem žalobce ze dne 28. 8. 2023. Součástí přípisu bylo i upozornění, že v případě, kdy nebude jevit zájem či neposkytne součinnost k řešení závazku bude si žalobce účtovat účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání pohledávky, jejichž přehled zároveň připojil. Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 11. 1. 2024.4. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.5. Na základě výše uvedených zjištění a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 28 990 Kč, který měl vrátit včetně sjednaného příslušenství. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu z neuhrazené částky a náhradu nákladů spojených s vymáháním dluhu. Smluvní pokutu žalobce sám omezil způsobem, plně odpovídajícím ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, i tento nárok proto soud shledal důvodným. Důvodným shledal soud i uplatněný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, když jejich výše nepochybně odpovídá ust. § 122 odst. 1, písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb..6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 362 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 383 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1