10 C 276/2023-18 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 154 297,23 Kč s příslušenstvím. Žaloba, Anonymizováno, byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. Expres půjčka č. , tel. číslo, , na jejímž základě se, po řádném posouzení úvěruschopnosti, zavázal dle čl. II. odst. 1 Smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 160 000 Kč. Smlouvou bylo sjednáno splacení úvěru spolu s úroky v měsíčních splátkách po 2 917,75 Kč. Úvěr ve výši 160 000 Kč bylo žalovanému umožněno čerpat od , datum, . Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek), prohlásil žalobce úvěr za splatný ke dni , datum, . Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil nic, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, . Žalovaná pohledávka se skládala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 178 183,57 Kč, neuhrazeného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 091 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v celkové výši 13 795,34 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 100 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 162 288,23 Kč od , datum, do zaplacení.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, ve smyslu 2395 občanského zákoníku řádně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč. Spotřebitelský úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 2 917,75 Kč, poslední ve výši 818,85 Kč, vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje , datum, , včetně úroků ve výši 15,5 % ročně, poplatků za bankovní služby a poplatků za případně odeslané upomínky. Poplatky, včetně poplatků ve výši 600 Kč za zaslání každé upomínky, a ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný, byly sjednány v čl. III. odst. 4 Smlouvy o úvěru a v sazebníku poplatků. Ke dni , datum, (datum zesplatnění úvěru) žalovaný dlužil celkem částku 164 777,03 Kč, z toho na jistině úvěru částku 152 197,23 Kč, na smluvním úroku částku 10 091 Kč, na úroku z prodlení částku 388,80 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu + dlužné náklady upomínání ve výši 1 800 Kč a náklady upomínání ve výši 300 Kč a úroky z prodlení z jistiny a smluvního úroku. V souladu s ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a sankcí, plynoucích z příslušných ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků. Žalovaný patrně neuhradil nic, a to ani na základě zaslané předžalobní upomínky právního zástupce předchůdce žalobkyně ze dne , datum, .4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.5. Soud má za prokázané, že žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru do výše 160 000 Kč, a že žalovaný na jejím základě prostředky i převzal. Byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek. V souladu s úvěrovými podmínkami předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky a v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, je proto povinen vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i smluvní sankce žalobkyní vyčíslené. Jelikož tedy žalobkyně svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázal, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 761 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 173 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 154 297,23 Kč sestávající z částky 7 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 800 Kč ve výši 4 788 Kč.