3 C 50/2024-42 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Na základě dané smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za poplatek. Celkovou částku měl žalovaný hradit v týdenních splátkách po 608 Kč od , datum, s tím, že poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaný na závazek ze smlouvy uhradil částku 8 466 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne , datum, s účinností k témuž dni byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědomen. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky žalobcem, avšak bezvýsledně.2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114a o.s.ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků.3. Dle ustanovení § 1879 o.z. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 o.z. - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, uzavřel s žalovaným dne , datum, pod číslem , hodnota, smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázala daná společnost poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za poplatek v celkové výši 16 480 Kč. Celková dlužná částka činila 36 480 Kč a měla být hrazena ve splátkách 608 Kč týdně. Dle vyjádření žalobce žalovaný na závazek ze smlouvy uhradil pouze částku 8 466 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne , datum, s účinností k témuž dni, jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovaným pod číslem smlouvy o úvěru původním věřitelem postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědomen původním věřitelem oznámením ze dne , datum, . Žalovaný byl vyzýván právním zástupcem žalobce dne , datum, o úhradu celkové dlužné částky 34 196,24 Kč nejpozději do , datum, , avšak bezvýsledně.6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do této částky, uvedené v tomto výroku rozsudku, byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit dlužnou částku, uvedenou ve výroku I tohoto rozsudku. S poukazem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalovanému zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje Česká národní banka. Částka ve výši 11 534 Kč, kterou má žalovaný uhradit žalobci je rozdílem, který vznikl mezi částkou 20 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta jako jistina úvěru a tím, co žalovaný na tuto jistinu uhradil, což je částka 8 466 Kč.7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru, jejíž ujednání o výši poplatku za poskytnutí jistiny úvěru je v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 1 odst. 2 o.z. s tím, že daná smlouva o úvěru je z uvedeného důvodu dle ustanovení § 580 odst. 1 zcela neplatná. Proto původnímu věřiteli příslušelo ve vztahu k žalovanému pouze bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve výši částky, uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, následně postoupené žalobci.8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.z., kdy účastníci a to každý z nich byli úspěšní ve věci pouze zčásti.9. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.