3 C 237/2025-43 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce podal u zdejšího soudu návrh, jímž se domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, týkající se smlouvy o úvěru. Na základě dané smlouvy poskytla uvedená společnost žalované finanční prostředky ve výši 29 000 Kč za poplatek v částce 7 384 Kč. Splátky byly stanoveny ve výši 3 032 Kč měsíčně. Žalovaná na závazek ze smlouvy neuhradila ničeho. Následně na základě smlouvy ze dne , datum, s účinností k témuž dni byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Žalovaná byla upomínána o zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně.2. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státní příslušnice , Anonymizováno, , jedná se o věc s cizím prvkem. Soud proto v souvislosti s příslušností postupoval dle nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č.1215/2012 ze dne , datum, , kapitoly II, oddílu 2, článku 7, bodu 1a. Rozhodným právem je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady/ES/ č.593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy/ Řím I/ právní řád České republiky.3. Žalované byla zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 114 a) o. s. ř. na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115 a) o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115 a) o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků.4. Dle ustanovení § 1879 o. z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.6. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel , právnická osoba, IČ , IČO, uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě níž daná společnost poskytla žalované finanční prostředky ve výši 29 000 Kč za poplatek v částce 7 384 Kč, to vše splatné po splátkách 3 032 Kč měsíčně. Žalovaná dle vyjádření žalobce na závazek ze smlouvy neuhradila ničeho. Následně na základě smlouvy ze dne , datum, , jejíž součástí je seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka k témuž dni za žalovanou pod číslem smlouvy o úvěru postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědoměna původním věřitelem oznámením ze dne , datum, . Žalovaná byla následně vyzývána právním zástupcem žalobce dne , datum, o zaplacení tehdy dlužné částky ve výši 48 808,33 Kč, která byla splatná nejpozději do , datum, , bezvýsledně.7. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pouze do této částky, což je 29 000 Kč, byla pohledávka původního věřitele za žalovanou postoupena žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit danou částku jako původní jistinu úvěru, následně postoupenou žalobci, současně s příslušenstvím pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje Česká národní banka.8. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru, jejíž ujednání o zaplacení poplatku za poskytnutí jistiny úvěru je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 o. z., to je dobrými mravy s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. zcela neplatná. Proto původnímu věřiteli příslušelo pouze bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. ve výši jistiny úvěru nezaplacené žalovanou, která byla následně postoupena žalobci.9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobci jako z převážné části úspěšnému ve věci byla na nákladech řízení přiznána částka ve výši 3 475 Kč za stavu, kdy žalobce byl úspěšný ve výši 79,7 % z celku. Daná částka byla vypočítána z původní částky, kterou účtoval žalobce ve výši 4 360 Kč, sestávající se z částky 1 456 Kč jako zaplaceného soudního poplatku, dále 3 úkonů á) 700 Kč, účtovaných dle § 14 b) odst. 1 písm. a) a b) bod 3 vyhlášky č. 177/1993 Sb., účinné od , datum, , 3 režijních paušálů á) 100 Kč dle odst. 5 písm. a shora citovaného paragrafu shodné vyhlášky s tím, že zůstatek tvoří 21 % DPH - § 137 odst. 3 o. s. ř.10. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalované vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.