3 C 238/2025-51 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 34 000 Kč za poplatek v částce 38 858 Kč. Žalovaný uhradil na závazek ze smlouvy částku 9 743 Kč s tím, že zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne , datum, s účinností k témuž dni byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný uvědoměn.2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114a o.s.ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků.3. Dle ustanovení § 1879 o.z. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 o.z. - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, uzavřel dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 34 000 Kč za poplatek v částce 35 972 Kč, to vše splatné po splátkách 935 Kč týdně. Poslední splátka činila 863 Kč. Žalovaný dle vyjádření žalobce na závazek z této smlouvy uhradil částku 9 743 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne , datum, k témuž dni, jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem pod číslem smlouvy o úvěru postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědoměn oznámením původního věřitele ze dne , datum, . Následně byl žalovaný upomínán právním zástupcem žalobce dne , datum, o úhradu tehdy dlužné částky ve výši 70 864,19 Kč nejpozději do , datum, , avšak bezvýsledně.6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to do částky 24 257 Kč, která je uvedena ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do této částky byla pohledávka původního věřitele za žalovaným platně smluvně postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit danou částku, která je zůstatkem jistiny původně poskytnutého úvěru žalovanému a s ohledem na prodlení s úhradou této částky dále také s úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje Česká národní banka.7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru, jejíž ujednání o výši poplatku za poskytnutí jistiny úvěru je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 o.z., to je dobrými mravy s tím, že daná smlouva o úvěru je z uvedeného důvodu ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o.z. zcela neplatná. Proto původnímu věřiteli za žalovaným příslušelo pouze bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. následně postoupené žalobci a to ve výši částky, jak je uvedena ve výroku I tohoto rozsudku.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.z. s odkazem na procesní výsledek řízení, kdy žalobce i žalovaný byli ve věci úspěšní pouze zčásti.9. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.