5 C 102/2025-29 — Okresní soud v Tachově

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 20 000 Kč s úrokem z prodlení od , datum, z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že původní věřitel , právnická osoba, (dříve , Anonymizováno, poskytl žalovanému dne , datum, prostřednictvím platebního převodu dvě částky 15 000 Kč a 5 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , identifikované variabilním symbolem rovné rodnému číslu žalovaného. Pohledávka měla být následně postoupena smlouvami ze dne , datum, (, Anonymizováno, , právnická osoba, .) a , datum, (, Anonymizováno, , právnická osoba, . → , Jméno žalobkyně, .) na žalobce; tyto smlouvy byly k návrhu připojeny. Žalobce navrhl k důkazu mj. výpisy z účtu původního věřitele či potvrzení o provedení plateb od platební brány , právnická osoba, , a požádal soud o dotaz na , právnická osoba, ., zda byly deklarované platby na účet žalovaného provedeny a zda měl žalovaný k účtu dispoziční oprávnění.Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť věc bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů a procesní postup byl účastníkům oznámen.Soud provedl zejména listinný důkaz – výpis z bankovního účtu žalovaného u , právnická osoba, . Ve vztahu k rozhodným transakcím bylo zjištěno, že v září 2023 byly na účet žalovaného skutečně připsány částky 5 000 Kč a 15 000 Kč, odesílatelem však byla společnost , právnická osoba, , nikoliv původní věřitel či žalobce. Žalobce nepředložil důkaz, který by prokázal, že , právnická osoba, plnila z majetkové sféry původního věřitele (, právnická osoba, ) či „na jeho účet“ anebo že by došlo k postoupení (cessi) nároku na vydání bezdůvodného obohacení právě osobě, na jejíž úkor bylo plněno. Předložené smlouvy o postoupení samy o sobě neprokazují, kdo byl nositelem uplatňovaného nároku a zda obohacení vzniklo na úkor právního předchůdce žalobce.Aktivní věcná legitimace je dána tehdy, vyplýváli z hmotného práva, že právě žalobce je nositelem uplatňovaného práva. Nejde o podmínku řízení, nýbrž o posouzení věci samé; její nedostatek vede k zamítnutí žaloby. Tento závěr je ustálen v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek NS sp. zn. 24 Cdo 311/2020, jenž výslovně uvádí, že nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace je důvodem pro zamítnutí žaloby).V poměrech bezdůvodného obohacení platí, že právo na jeho vydání svědčí tomu, na jehož úkor se obohacený obohatil, typicky tomu, kdo plnil (zejména jdeli o plnění z neplatného právního jednání). Dlouhodobě judikováno, že k vydání obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy jsou věcně (aktivně) legitimováni pouze účastníci této smlouvy, resp. ten, kdo plnil (§ 457 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013; závěr je přenositelný i v obecné rovině na podstatu institutu obohacení). Viz rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 351/2004 a navazující usnesení NS sp. zn. 33 Odo 306/2005 (Profipravo shrnuje: „Pouze účastníci neplatné smlouvy jsou věcně legitimováni k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení …“).Je na žalobci, aby unesl důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž aktivní legitimaci dovozuje (tedy že obohacení vzniklo na úkor něj samého anebo na úkor jeho právního předchůdce a že nárok byl na něj platně převeden). Neprokáželi tyto rozhodné okolnosti, nese procesní neúspěch. Srov. např. usnesení NS sp. zn. 26 Cdo 541/2011, kde dovolací soud potvrdil zamítnutí žaloby, neprokáželi žalobce svou aktivní legitimaci, jelikož neunesl důkazní břemeno k rozhodným skutečnostem svého oprávnění.V daném řízení žalobce neprokázal, že poskytnuté částky (15 000 Kč a 5 000 Kč) byly plněny na úkor jeho právního předchůdce (, právnická osoba, ); naopak provedený důkaz (výpis z účtu žalovaného) prokázal, že plnila třetí osoba – , právnická osoba, Žalobce nenabídl a nepředložil důkaz, který by spolehlivě prokázal, že , právnická osoba, jednala jako platební zprostředkovatel z majetkové sféry původního věřitele (tj. že šlo ekonomicky o plnění původního věřitele), anebo že by nárok osoby, která skutečně plnila, byl platně postoupen až na žalobce. Za této situace není postaveno najisto, na čí úkor obohacení vzniklo; žalobce tudíž neunesl důkazní břemeno k prokázání své aktivní legitimace. S přihlédnutím k výše citované judikatuře (viz zejména 24 Cdo 311/2020 a 26 Cdo 541/2011) je proto žaloba nedůvodná a musela být zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná, žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.