3 C 355/2025-53 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, . IČ , IČO, a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru číslo , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Celková dlužná částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 40 894 Kč. Žalovaný na úhradu závazku ze smlouvy zaplatil částku 6 000 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy ze dne , datum, s účinností k témuž dni postoupena původním věřitelem žalobci. O tomto byl žalovaný uvědoměn.2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114 a) o. s. ř. ke které se nevyjádřil. Dále mu byla zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115 a) o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval s tím, že žalobce se k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115 a) o. s. ř. taktéž nevyjádřil. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků.3. Dle ustanovení § 1879 o. z. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel , právnická osoba, ., IČ , IČO, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy poskytl daný věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč za celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 18 894 Kč s tím, že celková dlužná částka činila 40 894 Kč. Splátky byly stanoveny ve výši 2 921 Kč měsíčně. Žalovaný dle vyjádření žalobce na závazek ze smlouvy o úvěru zaplatil částku 6 000 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena žalobci s tím. že součástí smlouvy je i seznam postupovaných pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno původním věřitelem dne , datum, . Žalovaný byl vyzýván právním zástupcem žalobce dne , datum, o úhradu celkové dlužné částky 50 056,40 Kč, nejpozději do , datum, , avšak bezvýsledně.6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit zůstatek jistiny původně poskytnutého úvěru následně postoupeného žalobci ve výši 16 000 Kč a s poukazem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalovanému zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje Česká národní banka. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na obsah smlouvy o úvěru, jejíž ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru a celkových nákladů za poskytnutí úvěru je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 o. z. tzn. dobrými mravy s tím, že daná smlouva o úvěru je dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. zcela neplatná. Z uvedeného důvodu původnímu věřiteli příslušel pouze zůstatek jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku, následně postoupený žalobci. Proto byl návrh co do zbytku, uvedeného ve výroku III. tohoto rozsudku, jako nedůvodný zamítnut.8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. kdy účastníci, a to každý z nich, byli ve věci úspěšní pouze zčásti.