10 C 290/2020-38 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Teplicích dne 11.9.2020 domáhala zaplacení částky ve výši 4 000 Kč po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 27.4.2016 uzavřel se [právnická osoba] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a žalovaný nevrácením pronajatého technického zařízení [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [číslo] [příjmení] po skončení smlouvy porušil své smluvní povinnosti. Žalovaná částka představuje smluvní pokutu za nevrácená technická zařízení a to smluvní pokutu ve výši 2 x 2 000 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 31.1.2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud postupoval dle §115a o.s.ř. 4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný dne 27.4.2016 uzavřel se [právnická osoba] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Ve smlouvě je uvedeno, že se uživatel zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku poskytovatele služeb, pokud nevrátí pronajatá zařízení včas a v pořádku. Smlouvu podepsaly obě smluvní strany. Dle zakázkového listu podepsaného žalovaným dne 28.4.2016 je prokázané, že žalovaný převzal následující technická zařízení od [právnická osoba], a to [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [číslo] [příjmení]. Dopisem ze dne 6.10.2016 [právnická osoba] odstupuje od smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací z důvodu nehrazení vyúčtování služeb a vyzývá žalovaného ke vrácení poskytnutých zařízení [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [číslo] [příjmení] ve lhůtě do 3.11.2016 pod smluví pokutou dle ceníku poskytovatele ve výši 4 000 Kč. Žalovaný zařízení nevrátil ani přes upomínku ze dne 21.11.2016, 18.3.2019, 1.6.2020. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 31.1.2019. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ustanovení § 1810 a násl.. z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, dále jen o.z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, dle ustanovení § 2048 a násl. o.z. o smluvní pokutě, a dle nálezu Ústavního soudu ČR č.j. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Z uvedeného nálezu ústavního soudu vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 1810 a násl. občanského zákoníku, přičemž ujednání o smluvní pokutě bylo sjednáno přímo v samotné smlouvě. 6. Podle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Ve výroku I rozsudku tak soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, neboť žalobkyně zde žaluje nárok ze smluvního vztahu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, žalovaná částka představuje smluvní pokutu ve výši 2 x 2 000 Kč za nevrácení poskytnutých zařízení [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [číslo] [příjmení]. Žalovaný tato technická zařízení převzal prokazatelně oproti svému podpisu dne 28.4.2016 s tím, že není jejich vlastníkem a je povinen je po skončení smluvního vztahu vrátit, přičemž sankce za porušení této povinnosti ve formě smluvní pokuty je stanovena přímo ve smlouvě a její výše v ceníku poskytovatele. Výše smluvní pokuty není nijak nepřiměřená (nálezu Ústavního soudu ČR č.j. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013). 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku II rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Částka 1 489 Kč představuje soudní poplatek, který je stanoven v souladu se z. č. 549/1991 Sb., zákonem o soudních poplatcích, ve výši 400 Kč, dále dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, odměnu za 3 právní úkony právního zástupce žalobce (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) ve výši 3 x 200 Kč, DPH z této odměny ve výši 126 Kč, dále v souladu s ustanovením § 14b odst. 5 písm.a) advokátního tarifu 3 režijní paušály po 100 Kč za 3 úkony právního zastoupení a DPH z těchto paušálů výši 63 Kč. Soud aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Ustálenost neznamená použití elektronického formuláře, ale obsah doplněný žalobkyní v jeho části Skutečnosti významné pro rozhodnutí. Struktura uvedených tvrzení je téměř shodná v celé řadě návrhů žalobkyně. V této části žaloby mění žalobce pouze data, číslo smlouvy a částky, popř. výše úrokových sazeb. Opakovatelnost podání prokazují četná řízení vedená žalobkyní u tohoto soudu. 9. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta. 10. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.