11 C 231/2020-44 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně, jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], se domáhala žalobou ze dne 9. 7. 2020 vůči žalovanému vydání rozhodnutí, jímž by ji soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje dluh žalovanému, který vznikl v důsledku porušení povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené využitím prostředků komunikace na dálku – internetových stránek www.ferratum.cz. K projednání věci samé soud nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a soud předpokládal, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, pokud se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádří. V dané věci žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podáním ze dne 7. 9. 2021 a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud zjistil tento závěr skutkového stavu věci: Právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru využitím prostředků komunikace na dálku – internetových stránek www.ferratum.cz dne 6. 2. 2018, jejíž součástí jsou Obchodní podmínky a rovněž ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou čerpání finančních prostředků v celkové výši 10 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o provedených plateb. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší s tím, že smlouva o úvěru byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, a proto došlo k jeho zesplatnění a výzvě k zaplacení zůstatku úvěru, dle předloženého výpisu z účtu, a to ve výši 10 000 Kč, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, kdy mu byla zaslána výzva k plnění, jak vyplývá z podacího lístku. Na základě takto zjištěného závěru skutkového stavu věci soud žalobě zcela vyhověl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splněním dluhu dnem 7. 5. 2018. Soud věc právně posoudil dle ust. § 2395 a násl. obč. zákona č. 89/2012 Sb., dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč, tj. 4 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) dle § 7 bod 4 advokátního tarifu, 3 režijní paušály po 300 Kč, tedy 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 a. t. a 21 % DPH z částky 5 400 Kč, tj. 1 134 Kč Celkem náklady řízení činí 6 934 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.